Načítání obsahu, prosím počkejte

Elegantní psí gentleman vždy připravený k lovu

26. 1. 2021 – 18:30
0
Elegantní psí gentleman vždy připravený k lovu Anglický setr | zdroj: eni_bilderschipsel@Pixabay.com

Jednou z velkých a oblíbených skupin psů jsou setři. Jde o zvířata určená k lovu, jejich hlavním úkolem bylo označovat místo ležící kořisti (tzv. vystavování). Setří plemena jsou celkem čtyři a za nejstarší z nich je považován setr anglický.

Staroanglický název pro setry byl "setting dogges", česky se této skupině říkalo půvabně líhací psi. To proto, že pes se dobře učil vystavování, tedy zaujetí zvláštní polohy nad skolenou kořistí, což bylo obzvláště užitečné například při lovu ptáků. Zvěř ovšem neaportovali, k tomu sloužili retrívři.

Lov ptáků byl tedy doménou těchto psů už od středověku a udává se, že se v Anglii cvičili už od 15. století. Důležité je ale dodat, že "setr" v tomto pojetí je spíše označení schopností psa, nikoliv jeho plemene určeného vzhledem.

Jinými slovy: setři byli v Anglii už před 400 lety, angličtí setři se ale jako plemeno definovali o mnoho později. Základem pro rozvoj v Anglii byli patrně importovaní lovečtí psi z kontinentu – uvádí se, že setři postupně vznikali křížením španělského pointera, anglického springršpaněla a asi i francouzští ohaři.

Jeden z nejstarších standardů

Moderní anglický setr vznikl díky chovatelskému programu Edwarda Laveracka (1800–1877). Za jeho časů byli setři stále poměrně nesourodou skupinou psů, existoval ale preferovaný "ideální" typ. Psí nadšenec Laverack se po 35 let plemeni věnoval a pečlivě vybíral, jaké psy zařadí do svého chovu.

Navázal na něj o generaci mladší R. Purcell Llewellin (1840–1925) se stejným selektivním přístupem. Jednotlivé rodové linie se pak nazývaly Laverackův setr či Llewellinův, už na výstavě v roce 1859 se o nich ale mluví jako o setrech anglických. Občasné označování za "Laverackovy setry" ale můžeme najít ještě v literatuře z poloviny 20. století.

Už v 19. století se pak tito psi dostali do USA a obecně lze říci, že jde o jedno ze starších moderních plemen, které se ještě před 20. století dočkalo psaného standardu, chovných klubů a podobně.

Ústup lovů

Anglický setr dodnes patří mezi velmi populární psí plemena, ačkoliv je v posledních letech na ústupu. Například ve Velké Británii bylo v roce 1974 registrováno 134 nových štěňat, v roce 2012 jen 234. Tehdy dokonce domácí asociace Kennel Club označila setry za "ohrožené domácí plemeno".

Stavy se trochu zlepšily, proto je dnes v kategorii "sledované", ale na někdejší popularitu už nevystoupal. Poznat je to v Itálii, která měla jedny z největších chovů setrů v Evropě. To kvůli velké oblibě těchto psů coby loveckých. V roce 2002 zde bylo 20999 registrací, o deset let později jen 14510. Na vině je patrně ústup tradičních lovů.

Čumákem nahoru

Setr dorůstá asi 65 cm při hmotnosti 30 kg. Je to hrdý, elegantní pes s pevným držením těla. Dodnes jsou patrné jisté rozdíly u rodových linií, kdy pracovní lovečtí psi bývají mohutnější, než ti šlechtění hlavně kvůli přehlídkám a jako mazlíčci. Udává se, že psi jsou zvyklí nosit hlavu "čumákem nahoru" kvůli tradičnímu zaměření na lov ptáků. Má výraznou hlavu s tzv. tylním hrbolem, tradiční popis udává laskavý pohled, což je dáno tvarem očí. Velké svěšené uši a poměrně mohutná tlama prozrazují příbuznost s ohaři.

Celkové vzezření ale určuje hlavně středně dlouhý, hedvábně jemný kožich. Nepůsobí těžce a je delší v některých partiích, čímž vytváří typické praporce na předních nohách a kalhoty na nohách zadních, stejně jako vlajku na ohonu. Základní barva srsti je bílá s různými barevnými variantami skvrn.

Anglicky se taková kresba nazývá belton a standard plemene povoluje kombinaci bílé srsti s černými skvrnami (blue belton), nazrzlými (orange belton) či nazrzlými se světlejší kresbou na čumáku (lemon belton), šedočervenými (liver belton). Také je možná trojbarevná varianta, kdy jsou tmavé fleky doplněné o hnědou kresbu na tváři, hrudi a nohách.

Temperamentní pes do rodiny

Udává se, že anglický setr je ze všech setrů nejklidnější. Snadno se cvičí, má rád lidi a dobře vychází s dětmi, je to tedy vhodný rodinný pes. Jeho lovecký původ ovšem zakládá na značný temperament – tento pes nesnáší pasivitu a nudu, neustále vyhledává aktivitu a při výcviku potřebuje pevnou ruku.

Potřebuje hodně pohybu a prostoru, možná i proto je jejich popularita na ústupu – není to zkrátka pes na gauč do městského bytu. Zároveň to ale není neřízená střela, jeho angličtí fanoušci o něm mluví jako o skutečném psím gentlemanovi. Pro svou energii a schopnosti je to ale stálice psích sportů a cvičišť, v menší míře se užívá například i jako záchranářský pes.

Anglický setr je tak plemenem, jehož největší sláva byla možná v minulosti, ale to neznamená, že by měl zmizet ze scény. Aktivní, inteligentní pes přátelský k rodině si své fanoušky najde vždycky.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články