Načítání obsahu, prosím počkejte

Border teriér - lovec lišek, ze kterého se stal oblíbený rodinný společník

10. 3. 2023 – 8:21
0
Border teriér - lovec lišek, ze kterého se stal oblíbený rodinný společník Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Border teriér je jméno malého loveckého psa pocházejícího z Velké Británie. Někdejší specialista na lov lišek dnes patří mezi oblíbené rodinné společníky a v Británii je široce rozšířený. I v našich končinách se s ním ale běžně setkáváme.

Plemeno vznikalo v průběhu 18. století na pomezí Anglie a Skotska, odtud pochází jeho označení „border“, což anglicky značí hranice. Stejně ke svému jménu přišla například i border kólie, neměli bychom proto v označení daném geograficky hledat nějaké příbuzenství. Společné předky má ale toto plemeno s dalšími teriéry pocházejícímu z onoho kopcovitého regionu, především s dandie dinmont teriérem a bedlington teriérem.

Původně se plemeno podle přesnějšího místa původu označovalo jako coquetdale nebo redesdale teriér, ke konci 19. století se ale již jméno border teriér dobře etablovalo. Plemeno bylo totiž poměrně známé díky tradici honů zvaných Border Hunt, kterých se na samém severu Anglie v hrabství Northumberland účastnila často i londýnská smetánka. Díky zájmu o lovecké schopnosti border teriéra měly jeho chov a šlechtění setrvale vzestupnou tendenci. Původně se specializovali na lov lišek, které díky svému menšímu vzrůstu uměli pronásledovat i do nor, užívalo se jich i k lovu vyder či jezevců.

Postupně se ale stali i oblíbenými psy společenskými, je to totiž aktivní a veselý rodinný společník. Oficiálně uznáno bylo plemeno v roce 1920, kdy vznikl i první chovatelský klub. Ve své domovině je stále zdaleka nejpopulárnější, setkáváme se s ním ale běžně i ve zbytku Evropy, méně početný je v USA. Statistiky britské asociace UK Kennel Club uvádějí, že v roce 2008 byl osmým nejčastěji registrovaným plemenem ve Velké Británii.

Rychlý, hbitý a navíc schopný lézt do nor

Vzhled psa určovalo při šlechtění jeho pracovní určení. Sice měl být schopen pronikat do liščích nor, aby naháněl lovcům jejich kořist, zároveň ale tradiční hony na lišku vyžadují pohyblivost a schopnost držet tempo s koňmi a většími psy. Proto se jedná o pejska poměrně drobného, který má ale vzhledem k tělu úměrně dlouhé nohy – poměrem proporcí výšky a délky tak odpovídá i větším psům, nikoliv jezevčíkům či basetům. Ideálně dorůstají výšky 33–41 cm při hmotnost 6–7 kg (fenky 28–36 cm při hmotnosti 5,2–6,4 kg). Charakteristický zjev jim dodává poměrně krátký čumák (nemají ovšem ani náznakem plochou tvář). Hlavu doplňují svěšené, vysoko umístěné trojúhelníkové uši.

Krajina anglo-skotského pomezí je chladná, už na severu Anglie začíná skotská vrchovina se svým nevlídným podnebím. Border teriér je proto vybavený dvouvrstvou srstí, na které je spodní podsada velmi hustá a měkká, svrchní chlupy jsou pak hrubé a drátovité. Srst je perfektně odolná proti počasí i vodě, border teriér celkovým vzhledem nezapře, že je to „outdoorový“ pejsek. Zbarvený bývá v odstínech pšeničné, šedé, načervenalé či hnědé, někdy s tříslovou kresbou.

Z border teriéra se stal populární rodinný pes. Jednou jeho výhodou je malý vzrůst – je to kompaktní, nenáročný pes, ani jeho srst nemá oproti jiným teriérům zvláštní nároky. Třebaže je psem loveckým, netrpí nesnášenlivostí vůči jiným zvířatům v domácnosti (ovšem na procházkách je potřeba dávat pozor na malé obyvatele přírody). Své rodině bývá zcela oddaný a pro svou klidnou a přátelskou povahu si snadno získává srdce lidí.

Velkou výhodou border teriéra je jeho přizpůsobivost a odolnost – stačí mu málo a spokojený bude jak v bytě, tak při celoročním chovu venku. Stejně tak se přizpůsobí člověku i v jeho míře aktivity – může to být „odpočinkový“ pes pro klidné procházky, stejně jako přeborník ve sportech či zvíře pro dlouhé túry. Border teriér je zkrátka psem, kterého není těžké si oblíbit.

Zdroje:  Vlastní , fci.be

Nejnovější články