Slovo „collie“ pochází možná až z keltských jazyků a označuje skupinu ovčáckých plemen severní Anglie a Skotska. Označení „bearded“, tedy vousatá (v češtině je ovšem plemeno známé spíše pod nepřeloženým anglickým jménem), pak vcelku pochopitelně odkazuje na vzhled psa.

Jak jsme naznačili na začátku, historii psa lze chápat dvěma úhly pohledu: moderní bearded kolie v současné podobě byla jako plemeno založeno až v roce 1944. Její minulost je ale starší a bohatší. Samo jméno „bearded collie“ se objevuje poprvé v knize The Dogs of Scotland z roku 1891. Přímí předci psa se ale hledají až v 16. století, kdy měl údajně ve Skotsku zanechat polský obchodník s obilím několik svých psů plemene polského nížinného ovčáka. Jejich schopnosti totiž měly udivit skotské pastevce, kteří obchodníkovi bohatě zaplatili. Smíšením těchto psů se staroanglickými ovčáky pak měly vzniknout archaické bearded kolie.  

Zda je příběh skutečný, je otázka. Je ale pravda, že polští obchodníci skutečně již na sklonku středověku na sever Anglie obilí vozili. A také je polský nížinný ovčák dnešní bearded kolii nápadně podobný. Na druhou stranu ale fotografie těchto kolií z počátku 20. století ukazují, že ještě i v moderní době byl vzhled psů dosti odlišný od toho dnešního.

To možná souvisí s neúplnými zmínkami, pro změnu ze století osmnáctého, které popisují dva typy skotských pasteveckých kolií, které měly být stejného plemene, ale lišit se vzrůstem a podobou srsti. Ať je to jak chce, zůstává faktem, že moderní chov navázal na dávnou tradici, ačkoliv některé její kontury jsou trochu nejasné.

Moderní bearded kolie je pak výsledkem cíleného chovatelského programu, který započal v roce 1944. Mezinárodního uznání asociací FCI se plemeno dočkalo v roce 1958. Dnes patří bearded kolie ve světě mezi velmi populární psy, čemuž přispívá značná obliba ve Spojených státech. Běžně se s ní pak lze setkat i u nás. 

Náročnější péče o srst

Je to středně velký pes, který dorůstá až 55 cm při 25 kg hmotnosti, přičemž stavbou těla o něco delší než je jeho výška. Hlava se liší od většiny kolií poměrně kratším čumákem, psovi tak chybí „špičatý“ výraz tváře. Mezi srstí pak prosvítají velké oči, popisované shodně jako „dobrosrdečné“.

Právě srst je nejcharakterističtějším rysem plemene. Pokrývá celé tělo a spadá i do tváře, je dlouhá, tvrdá a hladká. Pes tím upomíná na své ovčácké časy v chladném Skotsku, dvouvrstvá srst totiž skvěle izoluje a chrání. Podle standardu není žádoucí zkracování, s výjimkou obličeje. Péče o tuto ozdobu je ovšem poněkud náročná – psa je potřeba alespoň jednou týdně pročesat, také se musí odstřihávat vznikající chuchvalce. Objevuje se šedá, šedomodrá, písková, černá či hnědá barva s bílými znaky. 

Přátelský pes plný energie

Bearded kolie dnes představují populární domácí mazlíčky. Mají totiž dobrosrdečnou a přátelskou povahu, která se spojuje s inteligencí a velkým temperamentem. Milovníci plemene říkají, že bearded kolie je tryskajícím pramenem energie a radosti ze života. Excelují proto nejen v agility soutěžích, ale také se skvěle uplatňují při canisterapii.

Žít dovedou jak venku při domě, tak v městském bytě. Potřebují ale dostatek pohybu a možností vybouření se. Milují pohyb a milují své lidi, se kterými by měly být v maximální možné míře v kontaktu. Nejšťastnější je tak bearded kolie v rodině, která je sportovně založená, či která ji umožní alespoň dlouhé procházky a výlety.

Umí dát najevo radost a vzrušení, užívá si chvíle s dětmi a celkově splňuje představu „rodinného psa“ takřka dokonale. Bearded kolie je tak zvířetem, které se v milující rodině stává jejím výrazným členem a zdrojem dobré nálady, kterou umí šířit do okolí.