Včela východní (Apis cerana) nepřesně také včela indická (vysvětleno v sekci poddruhy), po včele medonosné je dalším nejproduktivnějším druhem. V oblastech svého rozšíření je chována stejně intenzivně jako včela medonosná.

Biologie

Rozšíření

Původní rozšíření včely východní zahrnuje velkou část asijského kontinentu. Jedná se o oblast vymezenou na západě Afghánistánem a východní Indií, na severu ussurijskou oblastí, na východě Japonskem a Filipínami, na jihu ostrovem Jáva.

Popis

Včela východní je na rozdíl od včely medonosné poněkud menší. Proto např. trubčí buňky odpovídají svou velikostí dělničím buňkám včely medonosné. Zvláštností trubčích buněk je malý otvor ve víčku.

Vlastnosti

Včelstvo rychle reaguje na příliv potravy. Zvyšuje se plodování a následuje rojení. Chovatelsky nepříjemnou vlastností je sklon včelstva k migraci. Včely jsou schopny i s matkou opustit dokonce i plásty s plodem a obsadit stanoviště na libovolném výhodném místě. Děje se tak nejčastěji v nepříznivém bezsnůškovém období. Lokální nestálost tohoto druhu je důležitou vlastností při regulaci výskytu kleštíka včelího. Včela východní je totiž původním hostitelem kleštíka a jako jediná je schopna jeho výskyt ve včelstvu regulovat. Vývoj parazita probíhá na včelím plodu. Při jeho přemnožení včely plod opustí a tak se zbaví podstatné části populace cizopasného roztoče. Včela východní dokáže odolávat útokům asijských sršní Vespa velutina a Vespa simmilima. Včely se shluknou kolem dravé sršně pokoušející se proniknout do úlu a zvyšováním tělesné teploty predátora doslova "uvaří". V roce 1996 byl v Číně objeven v těle včely východní nový druh parazitické houby Nosema ceranae Fries, 1996.