Rak kamenáč (Astacus torrentium) je jedním z našich původních raků. Obývá především chladné a čisté vody horních úseků toků, jež mají kamenité či štěrkové dno, kde se ukrývá pod kameny a v jeskyňkách. Je velice citlivý na čistotu vody.

Popis

Kamenáč se podobá raku říčnímu (Astacus astacus), má však jinak utvářená nosec (rostrum) a jen jeden pár hrbolků na pancíři (karapax) za očními výkroji. Dorůstá průměrně délky 60-90 mm a hmotnosti 100 g. Krunýř má hladký, široký, postorbitální lišta, která se nachází na karapaxu za očima, je jen jedna, rostrum je krátké. Klepeta jsou mohutná, s množstvím hrbolků a trnů, na spodní straně jsou světlá, stejně jako nohy. Při sevření klepet se jejich prsty nedovírají. Na hlavě jsou dva páry tykadel a dvě oči. Zadeček je článkovaný, zakončený pětidílnou ploutvičkou. Zbarvení se řídí podle příslušné lokality, často bývá do šedomodra.

Možná záměna

Možná záměna s našimi dalšími raky a to zejména s rakem bahenním (Pontastacus leptodactylus),který je jen o něco větší (velikost dospělců asi 120-150 mm). Rak bahenní má obvykle krunýř pokrytý výraznými hrbolky a postorbitální lišty jsou dvě. Klepeta má úzká a drobná. Od raka říčního ho odlišíme snadno podle červeného zbarvení na spodní straně klepet.

Rozšíření

Celkové Osou rozšíření druhu je Dunaj. Od rumunské řeky Olt pak pokračuje vhůru proti proudu do Německa a Švýcarska a do částí rýnské a labské pánve. Je rozšířen v jižním německu a Švýcarsku Rakousku, Maďarsku, Slovinsku a Chorvatsku. Česká republika a Slovensko U nás se v současné době kamenáči vyskytují místně v horních tocích podhorského pásma a výjimečně v potocích jiného typu. Jedná se zejména o oblast Plzeňska, Příbramska, Českého lesa, CHKO Křivoklátsko a CHKO České středohoří. Na Moravě byl téměř vyhuben. O Značný úbytek kamenáčů se zasloužila především infekční bakterióza v letech 1876–1885, jež bývá běžně označována jako račí mor. Na Slovensku se kamenáč vyskytuje hojněji v Malých Karpatech.