Krajta zelená (Morelia viridis) je had patřící mezi škrtiče. Patří do rodu krajt z čeledi hroznýšovitých.

Popis

Dorůstá délky kolem 160 cm, výjimečně přes 2 m a její zbarvení je zářivě zelené s řadou drobných, podélných bílých, někdy nažloutlých skvrn. Spodní strana těla je světle žlutá. Občas je vidět i forma s modrozeleným základním zbarvením.

Areál rozšíření

Tato překrásná krajta, dříve zařazovaná do rodu Chondropython, se vyskytuje v severní Austrálii, na jižní polovině Nové Guinei a na některých okolních ostrovech (např. Šalamounovy ostrovy).

Stanoviště

Je typickým obyvatelem tropického deštného pralesa, kde tráví většinu svého života zavěšena ve větvích stromů a keřů. Odpočívá charakteristickým způsobem, zavěšena několika smyčkami těla napříč přes vodorovnou větev, téměř shodně jako psohlavec zelený, se kterým bývá často zaměňována (tzv. konvergentní vývoj).

Potrava

Z větve také v přírodě loví ptáky, stromové obojživelníky, vačnatce i drobné zavlečené savce. V teráriu nabízíme krajtě zelené myši, menší potkany, ale hlavně živé či usmrcené ptáky (nejvhodnější jsou vrabci). Někdy bývají problémy s donucením těchto krajt přijímat v zajetí potravu, vzhledem k jejich agresivitě je většinou náročné i umělé krmení.

Chov v teráriu

Přestože krajta zelená téměř neopouští svojí oblíbenou větev, potřebuje vyšší terárium o rozměrech alespoň 60×50×80 cm s lignocelem nebo směsí písku a rašeliny jako substrátem. Větší miska s vodou sloužící jako odpařovač k dosažení nutné vyšší vlhkosti vzduchu je nutností. Při suchém vzduchu v teráriu mají krajty zelené, stejně jako i jiní pralesní hadi, potíže se svlékáním. Základem vnitřního uspořádání terária je dostatek vhodných vodorovných větví, případně i živých, nebo umělých rostlin. Denní teploty udržujeme kolem 28 °C, pod žárovkou až 33 °C, s nočním poklesem na pokojovou teplotu, tj. asi 22 °C — 23 °C. Pravidelné rosení terária je nutné k udržení vyšší vlhkosti vzduchu, vhodným větráním je však třeba zamezit výskytu případných plísní.

Rozmnožování

Krajty zelené se páří na podzim, většinou během listopadu. Páření lze většinou vyprovokovat zkrácením osvitu terária na 8 hodin a současným snížením teploty přibližně o pět až šest stupňů. Po novém roce pak samice snese 15 — 20 vajec, která umístí v dutině vyhnilého kmene, v zajetí nejraději v bedýnce naplněné vlhkou rašelinou. Vejce spojená k sobě blanitými stopkami jsou při dostatečně velké vlhkosti vzduchu často kladena přímo na holou větev. Samice svá vejce (stejně jako ostatní krajty) zahřívá a hlídá, v zajetí je však asi lepší vajíčka odebrat a umístit je v inkubátoru. Při inkubaci je nutné dodržet 100% relativní vlhkost a dostatečné větrání. Mláďata se vylíhnou asi za 40 — 65 dní a jsou dlouhá přibližně 30 cm. Poprvé se svlékají do dvou týdnů po líhnutí, v té době také začínáme krmit myšími holaty. Mláďata jsou odlišně zbarvená od dospělých jedinců, bývají žlutá či žlutočervená. Typické zelené zbarvení dostávají krajty (podle formy) někdy v prvním a někdy až po prvním roce života. Vzhledem k chovatelským nárokům je krajta zelená poměrně náročným chovancem. Také její agresivita je vysoká. Chov krajty zelené je výsadou pouze zkušených teraristů s mnohaletou praxí.