Načítání obsahu, prosím počkejte
Klokan rudokrký

Klokan rudokrký

Latinský název:
Macropus rufogriseus
Délka:
66-93 cm
Hmotnost:
11-27 kg
Délka života:
12-15 r
Délka ocasu:
62-88 cm
Stav ohrožení:
Neohrožen

Klokan rudokrký (Macropus rufogriseus) je středně velký poměrně podsaditý klokan s dosti hustým kožichem, snadno se pozná podle víceméně červenohnědého týlu. Své jméno získal podle narudlého zbarvení krku a na plecích.

Základní údaje

Délka klokana rudokrkého je 66 až 93 cm, ocas je dlouhý 62 až 88 cm. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 11 až 27 kg. Dožívá se 12 až 15 let.

Způsob života

Den tráví klokan rudokrký obvykle ukrytý v lese či ve stepi. Nejaktivnější je za soumraku a v noci, kdy se věnuje pastvě. Většinou se pase několik klokanů spolu najednou. Často se jedná o rodinné nebo alespoň příbuzenské skupiny, které nemají žádného vůdce a jednotlivá zvířata se pohybují podle své zvůle, zcela nezávisle na ostatních. Když některý člen skupiny zjistí poblíž možného nepřítele, varuje ostatní dupáním nebo tlučením ocasem o zem. Skupina tehdy prchne nebo hledá útočiště vběhnutím do vody, když je v okolí.

Potrava

Klokan rudokrký je podobně jako všichni klokani býložravec, živí se výhonky trav, bylinami a listy. Klokani jsou přizpůsobeni k příjmu poměrně chudé potravy a v suchých obdobích se spokojí i s bylinami, kterými by ostatní zvířata pohrdla. K tomu mají zvláštně členěný žaludek, který sice nedosahuje dokonalosti přežvýkavců, ale klokanům umožňuje trávení potravy bohaté na celulózu. Natrávenou potravu klokani také přežvykují.

Výskyt

Ve dvou poddruzích v jihovýchodní Austrálii od jižního Queenslandu až po jihovýchod Jižní Austrálie a na Tasmánii. Dává přednost lesům s hustým podrostem, k pastvě však potřebuje řídce porostlá místa. Je nejhojnější klokan blahovičníkových lesů. Kácení lesů mu spíše prospělo než uškodilo, neboť bylo vytvořeno více přechodů mezi lesem a travnatou krajinou.

Zajímavosti

Samice klokana rudokrkého nosí mládě ve vaku téměř nejdéle ze všech klokanů, až 40 týdnů. Klokanů se vyskytuje přes 300 000, ale poslední dobou jich začíná ubývat. Zvířata tasmánských populací, která dobře snáší i poměrně tuhou zimu, byla úspěšně přesídlena i na jiné kontinenty, dokonce i do severní a střední Evropy. U pevninské populace se mláďata rodí ve všech ročních obdobích a u tasmánské od února do března, to znamená na vrcholu léta jižní polokoule. Na přelomu 19. a 20. století byl chován i v Česku v oboře u Poděbrad.


Zdroje:  Wikipedie