Kakapo soví (Strigops habroptila), jinak též papoušek soví, je pravděpodobně jeden z nejvzácnějších papoušků na světě, který přežívá na několika ostrovech Nového Zélandu. Patří do čeledi papouškovití. Je to 60 centimetrů vysoký papoušek, který obličejem připomíná sovu a jako sova se také vyznačuje noční aktivitou. Je nejtěžší ze všech papoušků a neumí létat. Délka života je až 100 let.

Vzhled

Dokonce i mezi novozélandskými ptáky působí kakapo soví výstředně. Je příkladem těch pokusů evoluce, které se odehrály na odlehlých ostrovech bez přítomnosti predátorů. Když se části jižního prakontinentu Gondwana před asi 90 miliony let začaly pohybovat směrem od sebe a Nový Zéland se dostal do své dnešní polohy, byl dosažitelný už jenom vzduchem- tedy pro ptáky, ne však pro čtyřnohé šelmy. A tak se kakapové vzdali energicky náročného létání. Vystačí si se schopností šplhat. Peří mají žlutozelenočerné. Je to noční pták, kterého není snadné zpozorovat. Je ale možné ho vystopovat pomocí cestiček, které si při opakovaném pohybu na zemi vytváří a které se podobají cestičkám malých savců.

Ohrožení a záchrana druhu

Kdysi obývalo Nový Zéland tisíce papoušků sovích. Poté co přišli Maorové se psy a 800 let po nich běloši přivezli další šelmy, začal se počet kakapů rychle snižovat. Před 30 lety začalo pátrání po těch co přežili - šlo o nejnákladnější expedice v historii ochrany ptactva. Vypátralo se posledních 51 jedinců na ostrově Stewart Island. Bylo potřeba najít jim jiné ostrovy bez šelem. Dnes jsou papoušci chováni na ostrově Codfish Island; jejich počet v březnu 2009 překročil sto jedinců. Za to vděčí ochranářům a mnoha dobrovolným pomocníkům. Druh bude považován za zachráněný teprve tehdy, až budou populace kakapa schopné přežít bez asistence člověka a nadále se rozmnožovat na různých místech: jedním z hlavních problémů dneška je najít dostatečně velké ostrovy, kde dosud nevymizel přírodní les a kde nežijí krysy.

Rozmnožování

Rozmnožování těchto papoušků je obtížné, protože kakapové soví obvykle hnízdí jen jednou za 4 až 5 let, a to v případě nadbytku potravy, hlavně plodů stromu Rimu. Během různých pokusů se přišlo na tajný recept evoluce, že určité látky přidané k základnímu množství potravy rozhodují o tom, zda samičky kakapů přivedou na svět více samčích či samičích potomků. Papouščí matky v nejlepší formě mívají samčí potomky, kteří vyžadují více krmení. Naproti tomu štíhlá samička mívá skromnější dcery. Samice často opouští hnízdo kvůli hledání potravy, někdy i na několik hodin a to by při nízkých teplotách znamenalo, že by mláďata uhynula. Nebýt ochranářů a pomocníků, kteří po nenavrácení matky do hnízda do dvaceti minut, zateplují mláďata hřejivými obaly, uhynula by polovina potomků odchovaných od roku 1997.