Hrabáč (Orycteropus afer) je středně velký savec původem z Afriky. Anglické jméno Aardvark [a:dva:k] pochází z afrikánštiny a znamená „zemní prase“, jelikož původní osidlovatelé z Evropy ho považovali za podobného praseti (ačkoliv hrabáči nejsou s prasaty příbuzní). Hrabáč je poslední přežívající druh z řádu hrabáčů (Tubulidentata) a jeho jediné čeledi hrabáčovitých. Hrabáč byl původně řazen do stejného rodu jako mravenečník velký díky značným podobnostem. Nicméně dnes již víme, že ty jsou pouze důsledkem konvergentní evoluce. Z podobných důvodů má hrabáč společné rysy s bandikuty, kteří vůbec nejsou placentálními savci. Nejbližší příbuzní hrabáče jsou vyhynulé rody Leptorycteropus a Myorycteropus, nejbližší žijící příbuzní jsou zároveň chobotnatci, sirény a damani. Hrabáč je samotář, který se živí hmyzem a je aktivní v noci. Špatně vidí, ale ostatní smysly jsou velice jemné. Má velké boltce, které v klidu drží vzpřímeně, ale dovede je složit a uzavřít tak zvukovody. Zvláštně stavěným čenichem vyhledává kořist. Kolem nozder má husté chlupy, které je chrání při hrabání. Pomocí silných předních nohou rozhrabává termitiště a mraveniště, na jazyk dlouhý pak nalepuje hmyz. Hrabáč jako svou potravu preferuje mravence, ale v obdobích nedostatku požírá také termity, jejichž hnízda rozhrabává, aby se dostal k potravě. Hrabáč je velice dobře přizpůsoben k hloubení nor. Nory hloubí pomocí svých silných předních nohou, které jsou opatřeny drápy, vyhrabanou zeminu odtlačuje zadníma nohama. Hrabáči žijí v Africe na jih od Sahary mimo území s pralesním porostem. Samice rodí jen jediné mládě o hmotnosti přibližně 1,6 kg. Březost trvá 243 dní. Mládě saje 4 měsíce. Hrabáče můžete v ČR spatřit v Zoo Praha.