Homo floresiensis (česky též člověk floreský, neformálně přezdívaný „hobit“) je podle některých teorií samostatným druhem rodu Homo, odlišujícím se zejména svou malou postavou a mozkem, který přežíval do relativně nedávné doby. Pojmenován byl po indonéském ostrově Flores, na němž byly nalezeny jeho pozůstatky. Roku 2003 byla na ostrově v usazeninách jeskyně Liang Bua nalezena jedna téměř kompletní částečně fosilizovaná kostra (označená podle jména jeskyně a pořadí nálezu jako LB1) a jedna kompletní čelist (označená jako LB2), pocházející z doby před 18 000 lety (svrchní pleistocén). Tyto nálezy byly poprvé publikovány v říjnu 2004. V dalších letech vykopávky v jeskyni pokračovaly a do konce roku 2008 archeologové odkryli části koster celkem 14 jedinců a také malé nástroje, vše pocházející z období před 94 000 až 13 000 lety. Objevitelé, antropologové Peter Brown a Michael J. Morwood s kolegy, vyjádřili názor, že řada znaků kostry LB1 svědčí o tom, že se jedná o nový druh hominida, jehož přímým předchůdcem byl snad Homo erectus, a nazvali ho Homo floresiensis. Tito hominidé dosahovali i v dospělosti výšky pouze o něco více než 1 metr. Jejich extrémně malou výšku objevitelé přisoudili tzv. ostrovnímu nanismu, který způsobuje, že těla velkých druhů živočichů se v prostředí s omezenými potravními zdroji po několika generacích zmenší. S ohledem na dobu, z níž nálezy pocházejí, by H. floresiensis byl současníkem Homo sapiens. Brzy po zveřejnění objevu přišel indonéský antropolog Teuku Jacob s prvními pochybnostmi. Podle něj patřila lebka LB1 modernímu člověku trpícímu mikrocefalií. Vzápětí se rozhořel spor, který vedl k publikaci velkého počtu studií podporujících či odmítajících argumenty ve prospěch statutu nového lidského druhu. V březnu 2005 tým vědců pod vedením paleoneuroložky Dean Falkové publikoval v časopise Science studii o jeho mozku, v níž podpořil teorii nového druhu. Několik jiných vědců v čele s evolučním biologem a paleontologem Robertem D. Martinem výsledky studie napadlo a přiklonilo se k závěru, že lebka je mikrocefalická. Původní objevitelé se s touto interpretací neztotožnili a trvali na tom, že H. floresiensis je samostatný druh. Jejich názor podpořila studie z roku 2007, v níž Dean Falková porovnala mozek H. floresiensis s deseti mikrocefalickými mozky a odhalila významné rozdíly. Kromě toho další studie z roku 2007, která zkoumala zápěstní kůstky H. floresiensis, objevila některé podobnosti se šimpanzy či ranými hominidy, jako byl např. Australopithecus, a došla k závěru, že tyto kosti se zřetelně liší od kostí současných lidí. Také studie kostí a kloubů horních a dolních končetin naznačily, že H. floresiensis byl mnohem podobnější raným než moderním formám člověka. Oponenti těchto závěrů se však stále snaží nalézt alternativní vysvětlení. Publikovány byly např. hypotézy, že se jedná o jedince druhu H. sapiens trpící vrozenými vývojovými chorobami jako Laronův syndrom nebo endemický kretenismus.