Načítání obsahu, prosím počkejte

Pupeční kýla u štěňat: Nepodceňujte bulky na břiše

15. 11. 2022 – 17:09
0
Pupeční kýla u štěňat: Nepodceňujte bulky na břiše Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Kýla je nepříjemný zdravotní stav, kdy dojde k vyhřeznutí části tuku nebo orgánů mimo dutinu břišní. Tyto obtíže se překvapivě často objevují v různých podobách u štěňat. Naštěstí se je většinou daří odhalovat včas a poměrně snadno léčit.

Ke vzniku kýly dochází v důsledku oslabení svalů břišní stěny, čímž vzniká tzv. kýlní branka, kterou může dojít k vyhřeznutí tkáně. Tento stav bývá u štěňat velmi často vrozený, jako důsledek vývoje plodu v děloze. Malé pejsky ohrožuje vrozená forma kýly prostě proto, neboť mají ještě slabou muskulaturu, a tak jejich břišní svalstvo nemusí být zprvu dobře vyvinuté.

Závažnost kýly pak závisí na velikosti anomálie v břišní stěně. Ty nejlehčí formy se dokonce dají řešit tak, že se malé množství vyhřezlého tuku z podkožního prostoru snadno vmáčkne zpět do břišní dutiny. Nejtěžší formy naopak mohou způsobit vyhřeznutí celého orgánu, jeho zaškrcení a odumření. Na jednu stranu tak těžké kýly mohou být smrtelné během velmi krátkého času, zároveň ale při včasné řešení i překvapivě rozsáhlé případy bývají snadno řešitelné.

U štěňat se můžeme setkat s rozdílnými druhy kýly. Nejčastěji je to:

Pupeční – Oslabení vzniká v místě někdejšího připojení pupečníku k plodu. V podstatě jde o nedokonalé uzavření pupíku, který je kryt jen kůži, pod kterou se nachází kýlní branka do dutiny břišní.

Tříselná – Jde o proniknutí tkáně z dutiny břišní v oblasti třísel. U lidí jde o nejčastější kýlu vůbec, typickou pro zvedání těžkých věcí. U štěňat se opět jedná o důsledek spíše vrozeného oslabení.

Brániční – Bránice je velká svalová blána, která odděluje hrudník od břicha a umožňuje dýchání. Ke kýle v těchto partiích může u malých psů dojít spíše velmi vzácně v důsledku nějakých vrozených deformit či zranění.

Kýla se tedy může vyskytnout jako následek vrozených vad, traumatického zranění, vzácněji kvůli nemocem, u starých psů i jako důsledek stáří a změn na těle. U štěňat jsou pak zdaleka nejrozšířenější právě vrozené příčiny, přičemž může jít jak o dědičné genetické vady, tak o spontánně vzniklé problémy během vývoje v děloze. Zanedbatelná u štěňat ale není ani kýla vzniklá zraněním. Typicky jde o nějakou tupou, traumatickou ránu, například úder do těla (nakopnutí, sražení atd.), která přetrhá břišní či tříselné stěny pod kůží.

Na začátku jen malá bulka

Příznaky kýly se liší podle zasaženého místa a intenzity. Řada drobnějších, nekomplikovaných případů spočívá jen v malé bulce břišního tuku pod kůží, které si chovatel ani hned nevšimne. Jak jsme ale naznačili výše, kýla může být rozsáhlejší a zle zasáhnout vnitřní orgány. Pak můžeme u štěněte – kromě samotného vyboulení – pozorovat projevy bolesti, zvracení, ztrátu chuti k jídlu, problémy s vylučováním, těžké dýchání a kašel, případně nepravidelný srdeční rytmus.

Veterinář nejčastěji podezření na kýlu potvrdí už pohmatem. Drobnější, nenápadné případy jsou ostatně často odhaleny až při preventivní prohlídce a prohmatání bříška. Někdy je ale potřeba použít i nějaké zobrazovací metody, aby se ukázal rozsah kýly. Zákeřnější je kýla brániční, která se otevírá směrem do hrudního koše. Není tak patrná a bez ultrazvuku či rentgenu se špatně odhaluje.

Prognóza je dobrá

Jak je to vlastně s léčbou kýly? Trochu vulgárně řečeno – jde o díru v místě, kde by neměla být, a podle toho se k ní přistupuje. V zásadě se tedy kýla řeší operativním zákrokem, ačkoliv drobné případy lze teoreticky řešit i neinvazivně. Akutnost operace pak závisí na stavu kýly. Menší vyhřeznutí tuku lze odkládat, rozsáhlejší kýla obsahující orgány si žádá rychlou akci.

Pro vrozenou afinitu ke kýle u štěňat v podstatě neexistuje prevence, v bezpečí před ní není žádný jedinec. Udává se ale, že některá plemena mají možná k výskytu kýly o něco větší předpoklady, což je dáno hlavně geneticky. Statistiky se s nimi častěji setkávají u štěňat šarpejů, anglických buldoků či například u výmarských ohařů. Někdy se můžeme setkat i s doporučením, aby se štěňata s vrozenou kýlou raději dále nemnožila, neboť není jisté, zda nejde o dědičnou genetickou vadu.

Je pravda, že kýla dovede potrápit malého mazlíčka, vystrašit chovatele, a za určitých okolností i ohrozit na životě. Statisticky naštěstí většina případů nebývá vážná a jejich prognóza léčby je velmi dobrá. Jako u řady jiných problémů je i zde klíčem k dobrému řešení včasné odhalení. Není proto dobré podceňovat náhodně nahmatané bulky pod kůží. Raději konzultovat s veterinářem banální problém než zanedbat rozvoj nějakého vážnějšího.

Zdroje:  Vlastní , petmd.com

Nejnovější články