Načítání obsahu, prosím počkejte

Kavalír King Charles španěl doplatil na šlechtění. Nese si nebývalou genetickou zátěž

11. 9. 2021 – 17:33
0
Kavalír King Charles španěl doplatil na šlechtění. Nese si nebývalou genetickou zátěž Kavalír King Charles španěl. Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Plemeno s dlouhým a noblesním jménem kavalír King Charles španěl patří mezi oblíbené společenské psy. Navíc se pyšní dlouhou a bohatou tradicí sahající až ke společníkům šlechtických rodin. Bohužel se staletí úzce zaměřeného šlechtění začala u spousty plemen projevovat negativně a ani tento španěl není výjimkou. 

Nová studie Erika Axelssona z univerzity v Uppsale publikovaná v magazínu PLOS Genetics přichází s nepříjemnými závěry: plemeno si při srovnání s jinými psy nese výraznou genetickou zátěž, která se do budoucna může stále častěji projevovat u dědičných vrozených chorob. 

Šlechtění psů přineslo neuvěřitelnou rozmanitost psího druhu, který dnes pokrývá širokou škálu tvarů, velikostí a schopností. Tento proces má ale i své stinné stránky. Obzvláště u přísného sledování čistokrevnosti a úzkostlivé snahy zachování ideálního vzhledu (či přesněji vzhledu aktuálně požadovaného chovatelskou obcí, vkus se totiž měnil) docházelo a dochází často k příliš úzké příbuzenské plemenitbě. To zmenšilo „genetický rybníček“, ze kterého některé plemenné linie čerpají. Výsledkem je mnohem větší potenciál vzniku genetických mutací, dědičných chorob a vrozených vad.  

Předkládaná studie nemohla, vzhledem k rozsahu psího druhu, srovnávat všechna plemena. Autoři si proto vybrali příklad osmi plemen oblíbených dnes v roli společníků. Jde vesměs o psy, kteří se v nedávné době začali opět znatelně proměňovat právě kvůli změněné poptávce – například je dobře známým faktem, že dnešní německý ovčák se začíná vzhledem vzdalovat svým předkům před sto lety. Vedle těchto psů se pracovalo například s beagly, zlatými retrívry a právě kavalír King Charles španěly. Psům účastnícím se výzkumu bylo provedeno kompletní sekvenování genomu, díky čemuž bylo možné číst jak genetickou historii plemene, tak provést srovnání. 

Příliš malá genetická základna

Ukázalo se, že právě kavalír King Charles španěl nese nejvíce potenciálně nebezpečných genetických variant. V podstatě jde, s trochou zjednodušení, říci, že na jeho genomu také bylo nejvíce patrné intenzivní šlechtění s příliš malou genetickou základnou. Výzkum potvrzuje skutečnosti zaznamenané v historických dokumentech.

Tito psi byli po staletí populární u šlechtických dvorů, proslulý byl chov na dvoře anglického krále Karla II. Stuarta, který jim dal jméno. Toto výlučné, omezené prostředí ale vytvářelo genetické „krčky“, tedy pomyslná zúžení, kterým do dalších generací přecházela jen omezená pestrost genů.

Víceméně to jde shrnout tak, že když byla nějaká linie vyhlášená vlastnostmi svých štěňat, a vybraná fena pak dávala skvělé jedince, tak se na tomto omezeném prostoru namnožila celá nová generace psů pro šlechtické dvory. Ostatní psi sice plemeno jako takové drželi geneticky nad vodou, zúžení ale nastalo. Po roce 1945 a modernímu přístupu k chovu sice vznik této úzké plemenitby už není tak častý, zátěž si ale psi nesou a bohužel se s každou další generací spíše kumuluje. 

Srdeční vada, dysplazie a anomálie na lebce

Asi nejvýraznější poruchou je dnes MMVD – myxomatózní degenerace mitrální chlopně. Tato srdeční vada je u psů velmi častá, u těchto španělů ale vykazuje opravdu vysoký výskyt. S MMVD jde dokonce spojit ne jednu, ale hned dvě genetické varianty, které se u tohoto plemene objevují. Vedle toho mají tito psi dědičně vysoký výskyt také dysplazie kyčelních kloubů či vývojových anomálií na lebce. 

Majitelé kavalírů jistě začnou namítat, že jejich pes je naprosto v pořádku. Vyšší genetické dispozice neznamenají, že musí být zasažena chorobou většina populace. Je ale faktem, že zátěž v plemeni existuje a je to něco, co je také potřeba zvážit při pořizování si nového psa.

Na druhou stranu vyznění podobných studií nemusí být jen negativní. Vědcům se totiž díky sekvenování genomu podařilo přesně určit mechanismus vzniku MMVD. Vadné geny mají vliv na tvorbu specifického proteinu, který je potřeba ke zdravému vývoji srdce. S touto znalostí je tedy možné do budoucna zkoušet i vrozený potenciál k chorobám obrátit tím, že se léčba zacílí na „opravu“ špatné produkce proteinu.

Moderní genetika a genetické modifikace dovedou být velký strašák a opatrnost na tomto poli je pochopitelná. Na druhou stranu jiný úhel pohledu říká, že už staleté šlechtění bylo takovou nepovedenou genetickou modifikací, která jen trvala dlouho. Rychle se vyvíjející věda tak může v budoucnu překvapivě nabídnout možnost, jak tyto chyby napravit. Dobrosrdeční a přátelští kavalíři by si to zasloužili. 

Zdroje:  Vlastní , http://journals.plos.org

Nejnovější články