Kotě

Koťata jsou tvorové plní zvědavé energie a radosti ze života. Jejich tělíčka pak během této fáze života – která trvá zhruba do jednoho roku věku – prochází asi nejbouřlivější proměnou. Udává se, že novorozené kotě váží zhruba tři procenta hmotnosti své matky. To ilustruje, jak velký růst má zvíře před sebou. Kromě toho prochází různými fázemi dětství a dospívání, které jsou spojeny s hormonálními změnami, výměnou chrupu mezi 12. týdnem a 9. měsícem života a podobně.

V kotěcím věku jsou důležité preventivní prohlídky u veterináře, které mohou odhalit nějaké abnormality rozvoje v zárodku. Kupříkladu neobvyklý srdeční šelest nebo tep (což je ale problém mnohem četnější u štěňat) se v raném věku řeší snáze, než když v pokročilejší fázi života už napáchá škody na organismu. Podobně je dobré monitorovat spolu s veterinářem přírůstek hmotnosti. S rychlým růstem totiž souvisí i značná chuť k jídlu. Právě ztráta apetitu a životní energie je u koťat velmi patrná, většinou jde o varování před nějakým opravdu akutním zdravotním problémem. Při zvědavosti koťat přitom nemusí jít jen o záněty a infekce, ale třeba i o polknutý cizí předmět.

Prudký rozvoj se pak netýká jen těla, ale i psychiky malého mazlíčka. Zdravě se vyvíjející kotě se socializuje, projevuje zájem o hry, zkoumání světa a kontakt se svými lidmi. Trocha kousání a hravých útoků je v pořádku, máme doma malou šelmu – přehnaný strach či agresivita ale mohou naznačovat, že je s vývojem něco v nepořádku. Zvíře může například trpět stresem z nějakého na první pohled neviděného zdroje. Během prvního roku života bychom měli sledovat, jak se z dítěte pomalu stává dospělý jedinec, se všemi zvyky a návyky, které ke kočce patří: od používání toaletní bedýnky, přes umění vlastní hygieny, až po schopnost obratného pohybu, skákání a lezení, ale i uklidnění se a odpočinku ve správný čas.

Dospělá kočka

Za dospělý věk se obvykle považuje období mezi prvním a 10. rokem života. Právě po 12. měsíci se většinou dovršuje fyzický růst, ačkoliv u velkých plemen může pokračovat ještě nějakou dobu. Mainská mývalí kočka dokonce roste snad až do druhého roku.

Pomineme-li akutní nemoci či zranění, pak skutečnou „civilizační chorobou“, které čelí i kočičí společenstvo, je obezita. Právě v dospělosti kočku ohrožuje nejvíce, neboť metabolismus se oproti kotěcímu věku zpomalil, kočka se zklidnila, domácí prostředí ale může nahrávat přejídání a nedostatku pohybu.

I v dospělosti je tak dobré nepodcenit sledování hmotnosti, ostatně i preventivní návštěvy zvěrolékaře by měly být samozřejmostí. Se zdravím dospělých koček je to jako s lidmi – mohou si nést nějakou genetickou zátěž, mohou potkat nepříjemnou nákazu či zlé zranění. Prevence a včasné odhalování potenciálních problémů je tak na místě.

Obecně napříč celým kočičím životem pak platí to, co se dotváří na prahu dospělosti: kočky jsou poměrně konzervativní stvoření, která mají ráda rutinu. Špatně snášejí změny a spoléhají na rytmus života daný jejich lidmi. Jakékoliv změny v takové rutině, v temperamentu či v chování je pak potřeba sledovat jako potenciální příznak nějakých zdravotních obtíží narušujících kočce běžný denní režim.

Kočičí senior

Kočka, která dosáhla zhruba 11 let života, bývá považována za seniorní. Průměrný věk dožití se pro tento druh uvádí kolem 15 let, existuje ale velmi, velmi široká škála výjimek daná jak individuálními vlohy a „štěstím“, tak dědičnými vlastnostmi.

Kočičí senioři by na preventivní prohlídky měli docházet častěji, ideálně dvakrát do roka. Jsou totiž náchylnější k různým chorobám a chronickým problémům, sledování krevního obrazu či úrovně hormonů může potenciální nebezpečí odhalovat včas. Kočky jsou například stejně jako lidé náchylné k rozvoji rakovinného bujení, obzvlášť ve věku, kdy buňky rychle stárnou. Řada ze závažných chorob, včetně některých typů nádorů, se ale dá v zárodku řešit snáze. Prevence tak může kočce prodloužit život.

Mimořádná pozornost se pak musí věnovat problémům se zuby a klouby, které mohou velmi negativně ovlivnit kvalitu života. Kočka je zvyklá být celý život pružnou šelmou, na stáří si proto špatně zvyká na limity unaveného těla. Pozorný chovatel jí ale dokáže vyjít vstříc a uzpůsobit bydlení tak, aby mazlíčkovi například chronické bolesti kloubů nezkracovaly život. Kočka na stáří začne tak trochu „zpomalovat“ na pohybu, je to ale přirozený proces. Je potřeba brát i ohled na stárnoucí chrup a zajistit mazlíčkovi výživu vhodnou jeho věku a stavu zubů.

Přestárlá kočka

Skuteční kočičí kmeti žijí i po 15. roce života, zaznamenané rekordmanky žily ještě dlouho po třicítce. V zásadě je dobré je chápat stejně jako kočičí seniory, jen jsou jejich potřeby a omezení zesílené. Výraznější mohou být v tomto věku změny psychické, kočka se začne ke svému okolí chovat jinak, než jsme byli doposud zvyklí. Dříve tiché zvíře začne mnohem hlasitěji užívat mňoukání ke komunikaci. Čistotný mazlíček o sebe přestává pečovat. Jiná kočka na sebe zase nenechá šáhnout, přesto bez svých lidí nemůže být.

Je potřeba se vybavit jistou úctou a respektem ke kočičím šedinám a mít po dlouhém společném životě pochopení pro vrtochy stáří. V tomto věku je také potřeba věnovat mnohem větší pozornost prevenci a symptomům potenciálních chorob.