Horečka šarpejů je poměrně výstižný název - jednak se skutečně projevuje horečnatými stavy a jednak postihuje výhradně toto plemeno. Nemoc je známá také pod zkratkou SPAID (Shar-pei autoinflammatory disease) a jde o genetické onemocnění vedoucí k přetrvávajícím zánětům. Ty vznikají nejčastěji v kloubech, zejména hlezenních. První příznaky se většinou objevují ve věku kolem roku a půl, mohou se ale vyskytnout až třeba v šesti letech.

Artritické záněty se opakují každých několik týdnů, doprovází je až 48 hodin trvající horečka dosahující až 41,5 stupňů a otoky pysků. Pes je během této záchvatové epizody často apatický, neochotný k pohybu, může trpět zvracením či průjmy a bolestmi břicha, bývá často i nahrbený. Mohou se přidat záněty očí, uší a v závažných případech může dojít i k selhání ledvin.

Onemocnění je genetické a je spojeno s mutací genu MTBP. Dříve vědci původ šarpejí horečky připisovaly mutacím genu HAS2, který kóduje enzym syntetizující kyselinu hyaluronovou, jenž je u šarpejů zodpovědná za zesílení kožních záhybů. Přestože nový výzkum z roku 2017 označil za hlavního viníka gen MTBP, role genu HAS2 není zcela vyloučená. 

Protože jde o vrozenou genetickou nemoc, není bohužel léčitelná. Léčba je tak pouze symptomatická a spočívá hlavně ve snižování horečky. Ne vždy se ale daří teplotu snižovat. Řešením je proto výskytu předcházet, a to pomocí genetického vyšetření chovných zvířat a následným vyřazením pozitivních jedinců z chovu.