Guido Fanconi byl švýcarský pediatr, zabýval se proto onemocněními u dětí, podoba Fanconiho syndromu je ale u psů i lidí stejná. Základní problém vzniká v ledvinách. Tento párový orgán filtruje krev, což probíhá v tzv. proximálních tubulech ledvin, ve psích ledvinách se takových tubulů nacházejí stovky tisíc. U zdravých zvířat pomáhají svými metabolickými procesy udržovat glukózu, aminokyseliny a různé elektrolyty v rovnováze.

V případě výskytu Fanconiho syndromu dochází k únikům různých metabolických látek ze špatně „těsnících“ tubulů, přičemž se tyto látky dostávají skrze krevní řečiště do moči. Tím se narušuje proces tzv. reabsorbce živin, jelikož vyplavené látky pak tělu chybí. Pes začíná ztrácet na hmotnosti a chřadne mu svalstvo. Navíc v případě úniku elektrolytů z těla pak vzniklá nerovnováha může vést ke slabosti, dehydrataci a změnám pH v krvi. Neléčený Fanconiho syndrom hrozí až kolapsem vyčerpaných ledvin a předčasnou smrti.

Symptomy Fanconiho syndromu lze tedy shrnout jako: celková slabost a silná únava, přehnané močení, neutuchající žízeň, špatný stav těla, špatný růst a ztráta hmotnosti atd. Jde tedy o projevy dostatečně vážné, aby chovatel zpozorněl, zároveň ale natolik obecné, že se na první pohled špatně určuje konkrétní diagnóza.

Není léčitelný, ale dá se kompenzovat

Příčiny vzniku tohoto syndromu jsou hlavně genetické, přičemž dědičnost hraje tak výraznou roli, že se dokonce udává, že plemeno basenji tvoří až 75 procent všech nemocných psů. Porucha se ale může utvořit také po otravě toxickými kovy, při reakci na příliš silné dávky léčiva, při nedostatku vitamínu D či jako doprovod jiné nemoci zasahující ledviny. Ještě dodejme, že v případě otrav kovy je možné chorobu zvrátit, nejde tedy vlastně o pravý Fanconiho syndrom, ale o dočasný stav projevující se obdobnými symptomy.

Veterinář může na základě symptomů pojmout podezření na Fanconiho syndrom, více mu pak napoví rozbory odebraných vzorků. Přítomnost metabolických látek v moči a krvi totiž může ukazovat na viníka. Jisté úskalí spočívá v tom, že působení Fanconiho syndromu je chronické a dlouhodobé, rozvíjející se choroba se proto dlouho může jevit jako nějaká forma neurčité únavy či slabosti.

Chroničnost syndromu znamená jednu věc – tato choroba není léčitelná. To ale neznamená, že musí  psa zahubit nebo mu výrazně omezovat života. Svým způsobem snese srovnání například s diabetem – při dodávání potřebných látek do těla a při dietárních úpravách se projevy nemoci mohou výrazně zmírnit. Roli ale hraje závažnost konkrétních případů syndromu.

Důležité je, aby nemocní psi měli přístup k tomu, co jim přes poškozené ledviny uniká. Obvykle tak potřebují doplňky s minerály a aminokyselinami a nikdy nesmí zůstat bez přístupu k čerstvé vodě. Při Fanconiho syndromu se musí pravidelně monitorovat, zda se nezačalo zdraví zvířete náhle zhoršovat, větší životní omezení ale většina případů nenese. Důležité je, aby sami chovatelé vnímali, zda se u mazlíčka nezačala najednou více ztrácet hmotnost, prohlubovat únava a objevovat další výše řečené projevy.

Je bohužel nutné přiznat, že prognóza dožití se může velmi lišit – většina psů může žít se syndromem roky, existují ale i těžké případy, kdy ledviny začnou zvířeti nezvratně kolabovat v krátkém čase. Každopádně ale platí jako u řady dalších chorob, že je dobré vnímat dobře zdravotní projevy svého mazlíčka.