Načítání obsahu, prosím počkejte

Prasata mají překvapivě složité společenské vztahy. Konflikty uklidňuje prostředník

19. 11. 2022 – 11:28
0
Prasata mají překvapivě složité společenské vztahy. Konflikty uklidňuje prostředník Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Výzkumy chování domácích zvířat se věnují hlavně psům, kočkám a dalším nejběžnějším lidským společníkům. V magazínu Animal Cognition byla ovšem nedávno publikována studie, která se podívala na jeden aspekt projevů vepřů. Šlo v podstatě o drobný výzkum, který popsal, jak agresivitu mezi dvěma jedinci může tlumit přítomnost třetího. Přesto se jedná o zajímavý příklad toho, že složitější společenské chování můžeme najít i u zvířat, která se v tomto směru tak často nezkoumají.

Vepříky můžeme čas od času najít nejen v roli hospodářského zvířete, ale i coby mazlíčka. Jejich chovatelé pak nadšeně popisují, že jde o inteligentní, přátelská zvířata. S takovými zkušenostmi možná výsledky nové studie nepřekvapí. Je ale pravda, že sociálním vazbám mezi prasaty se vědci obvykle nevěnují. Jde sice o společenská zvířata, která vytvářejí hierarchizovaná stáda, nicméně se zdálo, že mezi sebou nemají tak komplexní vazby, jako panují například ve vlčích smečkách.

Opak je ale zřejmě pravdou. Studie badatelů z turínské univerzity se totiž věnuje tomu, kterak dochází při konfliktu dvou vepřů k tlumení agresivity třetím jedincem. To je přitom schéma, které je u složitě organizovaných sociálních druhů známé. Konflikt mezi dvěma jedinci v takovém společenství končí buď potvrzením postavení, jeho vyvrácením nebo vstupem třetí strany jako „mediátora“, který konflikt tlumí. Takové chování pomáhá udržovat rovnováhu ve skupinách, které spolu musí kooperovat, také snižuje míru stresu mezi zvířaty. Autoři práce ale uvádí jednu zásadní skutečnost: u domestikovaných domácích vepřů podobné projevy – oproti kancům – nedávají zdánlivě moc smysl.

Hlavně udržovat dobré vztahy

O co tedy ve výzkumu konkrétně šlo? Italští vědci sledovali skupinu 104 prasat chovaných na eticky vedené farmě v blízkosti Turína. Etičnost farmy spočívá v tom, že nejde o klasický vepřín, ale o chov kladoucí důraz na volnější pohyb a na potřeby zvířat. Jinými slovy jde o ideální prostředí, kde se mohou rozvinout „přirozené“ sociální vazby, neovlivněné limitovaným prostředím uzavřených výběhů, chlívů a podobně.

Autoři práce si zjistili a částečně geneticky ověřili stáří vepřů, jejich zařazení do generací a vzájemnou příbuznost. Pak po dobu šesti měsíců sledovali interakce mezi zvířaty a všímali si případných projevů agresivity, což u prasat znamená narážení hlavou, tlačení, kousání a podobně. Vědci si všimli, že po drtivé většině konfliktů docházelo k usmiřování – dotýkání rypáky, společné posedávání, pokládání hlavy na tělo druhého při odpočinku a podobně. Dynamika vepřího společenství si přirozeně vyžadovala, aby míra agrese zůstávala nízká a aby zvířata mezi sebou neprožívala jeden konflikt za druhým.

Složitost sociálních vazeb mezi prasaty se začala ukazovat už na tom, že míra usmiřování byla výrazně menší při konfliktu mezi blízkými příbuznými. Autoři práce uvažují nad tím, že vepři vnímají rozdílnou hodnotu společenských vazeb, což je opět něco, co známe třeba od vlků. V podstatě jde o to, že konflikty mezi blízkými příbuznými, typicky sourozenci, nepáchají tak velké škody na soudržnost celé skupiny, neboť tito jedinci mezi sebou mají ještě nějakou formu pokrevního pouta.

Když se ale „pohádají“ dva vepříci nepříbuzní, mají potřebu se usmiřovat výrazněji tak, aby dobré vztahy zůstaly nezpřetrhány. Vzájemná společenská podpora mezi členy takové skupiny je přitom otázka přežití jedinců – pokud by se někdo stal vyvrhelem, mohl by v divočině mít například problém dostat se v klidu ke žrádlu mezi ostatní.

Důležitá role mediátora

Největší pozornost upoutala role třetího „uklidňovače“ v případných konfliktech. Jak jsme už naznačili, to je opět něco, co je u skupin společenských zvířat známé. Doposud ale nebylo takové chování detailněji sledováno právě u prasat. Nejde přitom o nijak jednoduché vztahy, vědci dokázali popsat rozdílné výsledky konfliktu podle toho, kdo se s kým bavil a usmiřoval po boji.

Pokud třetí strana po konfliktu začala pečovat o oběť (vepře, který byl napaden a prohrál), pak sice neklesl počet konfliktů ve skupině, zřetelně ale byla slabší a kratší fáze úzkosti a nervozity po souboji. Pokud ale „uklidňovač“ po boji naopak přistoupil k útočníkovi, pak si sice oběť musela projít delší fází rozrušení, výrazně ale klesl počet následných útoků agresora, a tedy celková konfliktnost ve společenství.

Při tomto sledování se také opět potvrdilo to, že prasata vnímají jistou hodnotu příbuzenských vztahů, neboť třetí strana vstupovala do konfliktů mnohem častěji, pokud se týkaly jejích blízkých příbuzných. Zajímavé ale bylo, že jen asi v pěti procentech případů vyjednávač reagoval, pokud u něj podporu hledala sama napadená strana.

Autoři práce sami upozorňují na největší slabinu své práce: zahrnovala pouze jednu skupinu dospělých, domácích vepřů. Pro širší závěry by bylo potřeba výzkum opakovat s mnohem větším počtem jedinců, v rozdílných prostředích a situacích.

Závěry ale i tak naznačují, že složitost světa vepřů nesmíme podceňovat. Aby zvířata mohla takto citlivě vnímat společenské vazby v rámci skupiny, musí být vybavena náležitým psychologickým či emočním aparátem. Vepříci zkrátka ukázali, že nejen psi a kočky mezi domácími zvířaty dovedou vést komplexní, společenský život.

Zdroje:  Vlastní , link.springer.com

Nejnovější články