Džokův příběh patří mezi ty o psí věrnosti milovanému člověku – věrnosti sahající často až za hrob. Džok byl křížencem neurčité rasy, běžným městským voříškem. Narodil se asi někdy kolem roku 1990. Když si ho lidé začali v tom samém roce na ulici všímat, byl to ještě mladý, sotva odrostlý pes.
Uvádí se – a je potřeba dodat, že příběh už si opravdu žije svým životem jako městská legenda – že někdy na přelomu let 1990 a 1991 si lidé pohybující se na Grunwaldském náměstí všimli, že se zde objevuje černý, drobnější pes. Vracel se stále na stejné místo, pročekal tam celý den. Občas hledal úkryt před deštěm, občas ho zahnal nějaký strážník, Džok se ale znovu a znovu vracel. Lidé si na něj zvykli a stal se "komunitním" psem – obyvatelé okolních domů a obchodů ho začali krmit, pečovat o něj a zpříjemňovat mu čekání na neznámého.
Oba jeho páníčci zemřeli
Nakonec dal někdo pomocí svědků dohromady příběh, kterak byl pes na procházce se svým pánem, jenž dostal na ulici infarkt. Pána odvezla sanitka a v nemocnici zemřel, pes na něj ale zůstal čekat. Prodejci z náměstí pak novinářům potvrdili, že se to takto skutečně událo. A Džok – jméno mu dali sami lidé – čekal a čekal, po celý rok.
Nakonec hrozilo, že skončí v odchytovém voze, jeho důvěru si ale získala častá cestující přes náměstí, paní Maria Müllerová. Džok s ní nakonec odešel a přijal ji za svou novou majitelku. Příběh ale nemá šťastný konec – paní Müller v roce 1998 doma zemřela, přičemž pes přivolaným policistům utekl.
Toulal se pak nějakou dobu ulicemi a lidé ho poznávali – v té době už byl místní celebrita, protože o jeho ročním čekání už se vyprávělo. K lidem se ale už nechtěl přiblížit a pokus o jeho odchyt neproběhl, až jej v létě 1998 bohužel srazil vlak.
Pomník lásce psa ke člověku
Džok zemřel, jeho příběh žil ale dál a stal se jednou z mnoha krakovských legend. V roce 2000 pak vznikla iniciativa na vybudování jeho pomníku. Místní radnice se k projektu stavěla zdrženlivě a nechtěla ho jakkoliv podpořit.
Veřejná sbírka, kterou iniciovaly krakovské spolky pečující o zvířata, ale vynesla potřebnou částku nesmírně rychle. Tehdy už se o Džokovi psalo i v celostátních médiích. 26. května 2001 pak sochař Bronisław Chromy odhalil poblíž Visly a hradu Wawel Džokovi sochu.
Motivem je pes se smutným výrazem, kterého chrání lidské ruce. Pes natahuje packu směrem k divákovi a celá kompozice tak má symbolizovat zvláštní vztah psů a lidí a psí věrnost a důvěru v člověka. Nápis na pomníku říká: "Pes Džok – nejvěrnější z věrných, symbol psí věrnosti. Po celý rok (1990-1991) čekal na Grunwaldském náměstí na svého pána v místech, kde zemřel."
Džokův pomník dnes patří k jednomu z bodů krakovské "městské paměti" a není u něj nouze o svíčky a květiny. Připomíná kolemjdoucím, že jen málokterá láska je tak čistá, jako láska psa k člověku.
Vstoupit do diskuze (0)