Když byl Lincoln zvolen prezidentem, nechal doma ve Springfieldu v Illinois svého psa Fida, bez zvířat však nezůstal. Ministr zahraničí William Seward mu totiž věnoval dvě koťata, která dostala jména Tabby a Dixie. Kočky v Bílém domě začaly žít vskutku luxusní život. Lincoln je totiž miloval a mnohé jim dopřál.

Je známo, že kočičí dámy mazlil a také jim povolil výhody, které podle dobových záznamů poněkud konsternovaly jeho ženu Mary.

Lincoln totiž obě kočky nechával v místnosti i při večeřích s hosty, a co víc, dokonce je během nich krmil tím, co bylo zrovna na stole!

Výtky, že se to nehodí, údajně odpálkoval tím, že pokud byla zlatá vidlička dobrá pro jeho předchůdce Jamese Buchanana, je dobrá i pro Tabby a Dixie. Jednou prý dokonce prohlásil, že "Tabby je chytřejší než celý kabinet a navíc neodpovídá". Lincoln měl prý slabost i pro toulavé kočky a občas je nosil domů.

Mimochodem, to, že se Lincolnův pes jmenoval Fido značně zvedlo oblibu výběru tohoto jména pro psy. A co se s původním Fidem stalo? Nu, rozhodnutí rodiny Lincolnových vzít Fida do Washingtonu prý změnilo to, že psa vyděsily oslavy, které se ve Springfieldu konaly u příležitosti zvolení Lincolna prezidentem.

Zřejmě naznali, že pes, původem kříženec, ocení klidnější zázemí. A tak byl počátkem 60. let svěřen do péče rodiny Rollových. John Roll byl pokrývač, který pro rodinu Lincolnových dříve pracoval. 

Fido dostal i pohovku, která mu mělo připomínat původní domov. A bylo ujednáno, že až se rodina z Washingtonu vrátí, pes se k nim opět přestěhuje. Nikdy se tak nestalo. Fido svého původního pána ostatně dlouho nepřežil. Ještě v roce 1865 ho prý bodl opilý muž ve Springfieldu, v důsledku čehož desetiletý pes zemřel...