Jak už název napovídá, původ dalmatinů se pojí s územím dnešního Chorvatska, jméno získali podle oblasti Dalmácie. První obrazy těchto psů pochází z první třetiny 17. století z vesnice Veli Lošinj a Zaostrogu, což je v současnosti oblíbená turistická destinace právě v jižní Dalmácii. Nejstarší popisy dalmatinů jsou však zhruba o století mladší, z arcidiecéze  Đakovo-Osijek.

Velšský přírodovědec a cestovatel Tomas Pennant pak v roce 1771 o těchto psech napsal též, i s odkazem na jejich dalmatský původ. A označil je za "dalmatiny".

Právě v Anglii si dalmatini získali značnou popularitu na přelomu 18. a 19. století. Byli tehdy spojováni se šlechtou, běhali podél kočárů tažených koňmi. Chránili tak koně i pasažéry například před agresivními psy i překážkami na cestě. Vybudovali si tak pěkný vztah ke koním, které také hlídali ve stájích. Dalmatini se nicméně osvědčili i jako lovečtí psi i "parťáci" požárníků. Některé sbory dodnes dalmatiny mají jako své maskoty. A jejich inteligence a učenlivost je přivedla i do cirkusů.

Šlechtění a kultivace plemene pak během 19. století probíhala právě v Anglii. První standard plemene vznikl v roce 1882, oficiální však přišel až o osm let později, kdy byl založen i chovatelský klub.

Větší boom však nastal až po první světové válce a tehdy také toto plemeno začalo pořádně "cestovat" po Evropě. V Československu však začal chov až v druhé polovině 20. století.