Načítání obsahu, prosím počkejte

Tibetský španěl: „Malý lev“ z buddhistických chrámů

4. 11. 2022 – 10:06
0
Tibetský španěl: „Malý lev“ z buddhistických chrámů Tibetský španěl. Ilustrační snímek. | zdroj: Pixabay

Pod názvem tibetský španěl se skrývá plemeno malého psa původem z Tibetu, který je dnes oblíbeným společníkem rozšířeným po celém světě. Je to asertivní, sebevědomý tvor, který ale má rád lidskou společnost a svým zaměřením připomíná asijskou tradici drobných palácových psíků.

K původu psa je potřeba hned na úvod říci, že se nejedná o „pravého“ španěla. Pod tímto jménem se totiž skrývá skupina loveckých psů se specifickým původem a způsobem šlechtění. Jméno si získal mnohem později, pravděpodobně kvůli vzdálené podobnosti s kavalír King Charles španělem, případně jinou odnoží malých španělů.

Původ plemene lze skutečně vystopovat až do exotického Tibetu, a to ještě navíc do starobylého prostředí tamějších chrámů. V nich už od středověku existovala tradice chovu psích společníků lámů, kteří si vysloužili přezdívku „malí lvi“. Nešlo jen o pouhý rozmar, v buddhistickém prostředí existuje symbol lvů strážících kláštery, který ale obzvlášť v čínské ikonografii připomíná spíše psovitou šelmu.

Ostříhaný apso

Mezi čínským a tibetským prostředím také ve starých dobách probíhala kulturní výměna, kdy například chovy čínských palácových psíků mohly být tibetským španělem ovlivněné. Z Tibetu navíc pochází i mohutná tibetská doga, která kláštery strážila. Udává se, že „do akce“ tyto psí obry volali právě drobní, pozorní strážci – tibetští španělé. Vztah existuje i k dalšímu oblíbenému plemeni z Tibetu – lhasa apso. Původní jméno tibetského španěla totiž zní „jemtse apso“, ostříhaný apso.

Druhý život plemene, který mu přinesl i jeho dnešní jméno, ale nastává se zásahem Evropanů. Díky britskému koloniálnímu panství se pes dostává na konci 19. století do Anglie. Zde vznikají nové chovné linie, které vedly až k rozšíření psa do zbytku Evropy. Moderní chov a standard plemene tak nevznikl v domovině těchto španělů, ale právě ve Spojeném království po roce 1934.

Zajímavostí ovšem je, že chovy v USA navazují na import těchto psíků přímo z Tibetu v 60. letech 20. století. Také plné mezinárodní uznání plemene přichází poměrně pozdě, asociace AKC jej registruje v roce 1984, FCI pak 1987. Dnes se jedná o celosvětově rozšířené společenské plemeno, které má řadu fanoušků i chovatelský klub také v Česku.

Oblíbený společník

Vzhled psa skutečně odkazuje k jiným malým společenským psům z Asie. Ideální výška činí 26 cm při hmotnosti kolem 4–7 kg, délka těla lehce přesahuje výšku. V lecčem se podobá pekingskému palácovému psíku, při bližším pohledu jsou ale vidět rozdíly, kupříkladu chybí záhyby kolem očí. Jinak má ale podobně jako výše jmenovaný lehkou stavbu, kratší nožky a také výrazně krátký (nikoliv však plochý) čenich. Spodní čelist někdy mívá lehký podkus. Typická je pro něj hedvábná delší srst, která je ale krátká v obličeji. Ke lvovi býval možná přirovnáván i pro svou hřívu, srst ale výrazně roste i na nohách či tvoří prapor na oháňce. Barevně se pohybuje na škále různých odstínů hnědé, bílé i černé ve vzájemných kombinacích.

Má aktivní a pozornou povahu, jeho hbitá očka jako by nikdy nepolevovala v ostražitosti. Sice to není žádný psí atlet, přesto je pohyblivý a mrštný. Udává se, že příliš nezvládá komplexní výcvik, při tom je to ale inteligentní a citlivý tvor. Zachovávají si jistou tvrdohlavost a nezávislost v rozhodování, ostatně sám standard plemene tyto vlastnosti uvádí spolu s asertivitou jako typické kvality těchto psů.

Jde o mazlíčka, který umí sdílet tempo rodiny, a tak si užívá jak klidné domácí lenošení, tak živou a energickou procházku. Tito psi byli po staletí šlechtěni hlavně jako společníci, jsou proto velmi společenští a naladění na lidskou společnost. Delší samotu nesnáší dobře, naopak rádi prožívají emoce se svými lidmi. Svou rodinu naprosto milují, jsou ale nedůvěřiví k cizincům a dokážou překvapit silou svého „hlídacího“ štěkotu.

Tibetský španěl patří mezi tradiční plemena s překvapivě dlouhým rodokmenem. Mezi jeho výhody také patří to, že jde o poměrně zdravé chovy, které netrpí řadou neduhů jiných stejně vzrostlých psů. Svou staletou roli psích společníků tak asi tito někdejší obyvatelé tibetských klášterů jen tak neztratí.

Zdroje:  Vlastní , fci.be

Nejnovější články