Načítání obsahu, prosím počkejte

Německý pinč - ochránce i skvělý parťák pro aktivního chovatele

13. 10. 2022 – 9:30
0
Německý pinč - ochránce i skvělý parťák pro aktivního chovatele Německý pinč | zdroj: Profimedia

Německý pinč je dobře známé psí plemeno šlechtěné původně hlavně jako hlídač. Dnes se jedná o oblíbeného rodinného společníka, který se z Německa rozšířil do celého světa.

Udává se, že němečtí pinčové jsou velmi starým plemenem. Podobný typ psa nejspíše existoval už v pravěku, spojení s dnešním pinčem je ale nejisté. V raném novověku se pod termínem německý pinč objevuje typ různě příbuzných odnoží psů sloužících jako pracovní pes ve venkovském i měšťanském prostředí. Předci dnešního pinče například sloužili jako ochranný doprovod cestovních kočárů a formanů. Také se hovoří o plemení Stallpinscher, tedy stájovém pinčovi cvičeném ke strážení koňských stájí. V podobné pozici byli i psi cvičení k lovení krys v domech. Už předci dnešního pinče tedy byli hlídači, kteří měli zároveň blízko k lidem.

Z původních středověkých pinčů (německy Pinscher) v novější době vznikly dvě větve psů – hladkosrstá a hrubosrstá. Hladkosrstí dali základ modernímu plemeni německého pinče, hrubosrstí psi zase pomohli zformovat plemeno knírače. Knírači a pinčové jsou tedy blízce příbuzní. O hladkém pinčovi jako samostatném plemeni pak čteme už v roce 1836, v roce 1880 už se patrně velmi podobal dnešnímu psovi. Klíčový je vznik německého klubu pinčů a kníračů roku 1895, který v roce 1923 vydal první plemennou knihu německého pinče. Tím bylo dnešní plemeno dotvořeno.

Ohrožené plemeno

Zajímavé při tom je, že plemeno málem vyhynulo za druhé světové války a celá 50. léta se nesla ve znamení jisté krize stavů. Mezinárodní asociace FCI uznala německého pinče v roce 1955. Možná trochu překvapí, že ačkoliv je plemeno celosvětově rozšířené, hlavní německý klub jej vede od roku 2003 jako „ohrožené“, tento stav trvá doposud. Počet čistokrevných štěňat zapsaných do hlavní plemenné knihy je totiž každoročně poměrně nízký. U nás jde ale o vcelku rozšířeného psa.

Vzhledově je to středně velký pes, ideálně dorůstající výšky 45–50 cm při hmotnosti 14–20 kg. Psi sice nepůsobí mohutně nebo podsaditě, mají ale dobře vyvinuté svalstvo, které nezapře sílu. Muskulaturu ještě zdůrazňuje krátká hladká srst, která především odlišuje vzhled knírače a pinče. Typické vzezření jim dává i silná, ne příliš dlouhá lebka s výraznýma ušima. Ty jsou sklopené a zároveň vysoko postavené, skoro přivěšené zeširoka na boku hlavy. Existuje několik barevných variant, nejčastější je černá se světlými znaky, případně hnědě až červeně tónovaná srst, oblíbené jsou také typy modrošedé, černé či šedobílé (tzv. pepř a sůl).

Jak jsme uvedli na začátku, německý pinč je dnes oblíbený společník. V povaze mu přitom zůstává leccos z výtečného hlídače, je to tedy nejen dobrý rodinný přítel, ale i ochránce. Má živou a inteligentní povahu. Snad jen temperament si žádá spíše zkušenějšího chovatele, který je schopen vést důsledný výcvik. Pes totiž potřebuje správně vedenou socializaci, aby zůstal klidným a přátelským. Má také dostatek energie a vyniká i ve psích sportech. Pro aktivní, zkušenější chovatele je to ale jedna ze zajímavých variant psa, v našich končinách navíc poměrně tradiční.

Zdroje:  Vlastní , fci.be

Nejnovější články