Ve své domovině je tento pes známý jako Kleiner Münsterländer a má pověst schopného a univerzálního loveckého plemene, které zvládá jak klasický hon, tak stavění zvěře či její aportování. Už jeho jméno ukazuje, že světlo světa spatřilo v oblasti německého Münsteru. Tradice udává, že historii malého münsterlandského ohaře jde vystopovat až do patnáctého století. Je to diskutabilní tvrzení, moderní chov začíná až s renesancí plemene ve 20. století a starší historie je špatně podchycená. Je ale pravda, že na některých obrazech je už v 17. století k vidění lovecký psík, který je dnešnímu ohaři mimořádně podobný.

Předci dnešních psů byli patrně chování zprvu výhradně ve šlechtickém prostředí, už zde šlo možná částečně i o plemeno společenské. Hlavní zaměření ale bylo vždy lovecké a jako asistenti lovců se psi šířili i mezi neurozené. Právě to ale málem původní plemeno vyhubilo, od poloviny 19. století se totiž v německých zemích kvůli změnám zákonů tradiční lov přestával vyplácet a zájem o chov tohoto plemene rychle upadal. To vedlo až ke stavu, který hrozil úplným vyhynutím. Na začátku 20. století se ale zájem o psy vrátil, částečně spojený i s romantizovanou představou „národního loveckého plemene“. Na základě několika zachovaných chovných linií došlo k obnově plemene.

„Národní lovecké plemeno“

Existují v podstatě dvě verze moderního příběhu – jeden říká, že malý münsterlandský ohař je plemeno staré a s velkým münsterlandským ohařem má společné především jméno původu. Druhá, rigidnější verze uvádí, že obnova ve 20. století si vyžádala tak velký chovatelský zásah, že dnešní plemeno je hlavně potomek velkých ohařů a jim příbuzných německých dlouhosrstých ohařů, spolu s menšími přídavky od menších plemen. Při tomto chápání vznikají současní malý ohaři až v moderní době, když je v roce 1912 založen jejich první chovatelský klub a po následující dekády běží chovný program.

Plemeno dnes ve světě není příliš rozšířené, je ale poměrně populární v Německu a sousedních zemích, ČR nevyjímaje. Nadšení chovatelé těchto plemen jsou proslulí dodržováním vysokých standardů, řada malých münsterlandských ohařů prochází pečlivým výcvikem loveckých psů. Na tomto poli projevuje toto plemeno mimořádné nadání, a tak je velmi populární mezi lovci, myslivci a dalšími lidmi, kteří dokáží ocenit jeho kvality v terénu.

Vzrůstem jde o středního psa, který dorůstá asi 52–56 cm při ideální hmotnosti mezi 17 a 26 kg, fenky bývají o něco menší. Mezi loveckými psy patří mezi menší, pořád má ale silnou konstituci, která ideálně vyvažuje schopnosti atleticky zaměřeného psa s přirozenou elegancí. Tito ohaři nepůsobí nijak podsaditě nebo mohutně, naopak je jejich pohyb lehký, ačkoliv jejich tělo skrývá značnou sílu. Srst psa je delší a hebká, dobře přiléhá k tělu a má jisté nároky na údržbu poctivým vyčesáváním. Zbarvený je obvykle velkými hnědými znaky na bílém či stříkaném pozadí.

Potřebuje pohyb

Jsou to extrémně inteligentní, skvěle trénovatelní psi, kteří potřebují citlivé a trpělivé zacházení. Jejich inteligence někdy vede ke snaze prosadit svou nebo projevovat se tvrdohlavě, chovatel by se ale při výcviku neměl uchylovat k hněvu a násilí. Důležité je, že tento pes potřebuje častý a vydatný pohyb, jinak se u něj může objevit nechtěné chování. Svou rodinu malý münsterlandský ohař nadevše miluje a velmi špatně snáší osamění. Jde o loajálního společníka, který se svými lidmi nejraději sdílí co nejvíce okamžiků. Dobře vychází i s dětmi a neprojevuje se nijak agresivně – může mít ovšem sklony pronásledovat rychle se pohybující zvířata a předměty.

Münsterlandský ohař není nejrozšířenější, své fanoušky má ale opravdu oddané. Někteří chovatelé plemene vám odpřisáhnou, že lepšího a přátelštějšího psa není. Je pravda, že vedle loveckých kvalit má tento pes všechny vlohy pro to být ideálním psím společníkem, případně rodinným psem. Není to sice zvíře pro úplného začátečníka, pro výcvik je lepší mít zkušenosti – přesto však jde o psa, do kterého není těžké se zamilovat.