Pes je skutečným dítětem ostrova Bali. Genetické studie prokázaly, že plemeno odsud opravdu pochází a že bylo odvozeno od místních pouličních psů. Předpokládá se, že tyto psí populace mají společný původ se psem dingo, který sahá až někam do prehistorických časů a migrací lidských loveckých tlup.

Genetická vzdálenost kintamaniho od evropských plemen také ukázala, že jeho rozvoj probíhal bez vlivu zvenčí. Zdá se, že se psi vyvíjeli v úplné či částečné izolaci od té doby, co před 3000 lety na ostrov přišli. V moderní době velkou roli hrála opatření proti šíření vztekliny, která v 19. a 20. století zapovídala dovoz cizích psů na ostrov.

Obliba jedné odnože "pouličních" balijských psů pak vedla k tomu, že se kintamani tak říkajíc přirozeně zušlechťoval po lidském boku a vydělil se jako samostatné plemeno. Část populace dodnes žije polodivoce v jeskyních kolem sopky Kintamani, která dala plemeni jméno. I někteří vesničtí kintamani nejsou právě opečovávaní a nechává se jim určitá volnost. Mezi Balijci ale panuje shoda, že kintamani je "pěkný pes" a že se odlišuje od ostatních psů ostrova.

Díky péči balijských úřadů se začaly konat přehlídky psů kintamani, podporují se jejich chovatelé a vznikl také první plemenný standard. To vedlo až k tomu, že v roce 2019 mezinárodní asociace FCI udělila plemeni prozatímní uznání a vše pravděpodobně směřuje k úplné mezinárodní registraci.

Jeskyně vybělí srst

Je to středně menší pes, o váze do 18 kg a výšce kolem 55 cm. Pro představu se někdy uvádí, že plemeno vypadá jako něco mezi malamutem a samojedem. Ve skutečnosti je oproti těm dvěma drobnější, ve tváři ale samojeda skutečně připomíná, především tvarem čenichu a velkýma, stojícíma ušima.

Má středně delší srst, preferovanou barvou je bílá s nahnědlými špičkami uší. FCI standard ale uznává i barvu černou, hnědou či nazrzlou. Zbarvení by ovšem mělo být beze znaků, jen světlejší varianty mají povolenou černou masku. Kuriozitou je zvyk balijských chovatelů brát štěňata do studených jeskyní poblíž sopky Kintamani, protože se věří, že zdejší podmínky přispívají k rozvoji silné, bílé srsti.

Povahou jsou kintamani velmi nezávislí a můžou se projevovat agresivně při obraně teritoria. Zároveň jsou ale proslulí tím, že si snadno navážou úzký, milující vztah ke své rodině a právě z této vlastnosti pramení jejich popularita. Jsou velmi temperamentní, pohybliví a skoro až kočičím způsobem rádi šplhají například na střechy obydlí nebo na vrcholky zdí, kde odpočívají s náležitým rozhledem po okolí.

Kintamani je pes, kterého asi v Evropě jen tak nepotkáme. Za pozornost ale stojí, protože představuje vzácný případ plemene, které se vyvíjelo bez vnějších vlivů. Není tedy s podivem, že jej Balijci považují za nedílnou součást kultury ostrova.