Načítání obsahu, prosím počkejte

Kakadu žlutočečelatý: Ukřičený, ale chytrý a zvědavý papoušek

30. 1. 2020 – 8:15
0
Kakadu žlutočečelatý: Ukřičený, ale chytrý a zvědavý papoušek Kakadu žlutočečelatý | zdroj: Pixabay

Když se řekne "papoušek", mnoho lidí automaticky doplní "kakadu". A když se má takový kakadu zobrazit, velmi často se sáhne po zástupci druhu kakadu žlutočečelatý. Díky různým filmovým a uměleckým vyobrazením máme kakadua zařazeného mezi "archetypální" papoušky, reprezentativní zástupce celého zvířecího řádu. Mezi chovanými kakadu patří mezi nejoblíbenější, zároveň to ale není papoušek pro začátečníky.

Kakadu žlutočečelatý je jen jedním z druhů spadajících do širšího řádu kakaduovitých. Ten zahrnuje papoušky žijící od Indonésie a Filipín, přes Oceánii až po Austrálii. Kakaduovití mají širokou škálu velikostí, pro jejich barvy obecně platí, že nejsou tak pestré jako u jihoamerických papoušků. Společným prvkem je všem druhům výrazná, pohyblivá chocholka (vedle různých kakadu patří do řádu i korely).

Kakadu žlutočečelatý má sněhobíle zbarvené tělo, které doslova korunuje zářivě žlutá chocholka. Její složité pohyby zrcadlí náladu kakadu a slouží mu i ke komunikaci s ostatními ptáky. Žlutý má také ocas, nohy jsou šedé a zobák černý. Je poměrně velký, dorůstá 44–55 cm. Existují čtyři poddruhy s rozdílným regionálním rozšířením, které se ve velikosti a drobnostech zbarvení lehce liší. Patří mezi dlouhověké ptáky, v přírodě se běžně dožívá 40 let, v zajetí ještě mnohem více. Jsou věrohodně popsané případy, kdy domácí kakadu žlutočečelatý překročil věk 100 roků.

Chráněný škůdce

V přírodě se vyskytuje hojně při východním a severním pobřeží Austrálie, v Tasmánii a na Nové Guinei. Mezi kakadu patří mezi hojnější druhy, například velmi podobný kakadu žlutočelý je oproti němu kriticky ohrožený.

Původně jsou jeho nikou rozsáhlé lesní porosty, v některých částech Austrálie se ale skvěle adaptoval na život ve městech. V zemi požívá zákonné ochrany, vzhledem k četné městské populaci se ale místy začíná projevovat jako škůdce. Lze tak najít příklady fasád úplně zničených zobáky zvědavých kakadu.

Vláda uznává i poměrně rozsáhlé škody vzniklé kvůli nim na úrodě, proto vzácně povoluje i odstřel. Kvůli zákonné ochraně se dnes nesmí z Austrálie do velké části světa dovážet ptáci odchycení v přírodě, populace chovaných mazlíčků ale utěšeně roste díky dobrým možnostem domácích odchovů.

Jejich typickou vlastností je zvědavost a vysoká inteligence. To se projevuje nejen v interakci s lidmi a lidskými sídly, ale i u populací v divoké přírodě. Kakadu patří mezi druhy, které se krmí na zemi. Aby byli chráněni před predátory, vždy jeden pták z hejna hlídkuje na stromě a hlasitým křikem upozorňuje ostatní na nebezpečí. Ve slangu australských kriminálníku se prý dodnes říká "kakadu" (cockatoo nebo cocky) těm, kteří dávají pozor na policejní hlídky.

Hlasitý křik je pro ně ostatně charakteristický. Nese se velmi daleko a zmiňovaná městská hejna jsou nepopulární i pro ohlušující křik. Jak je vidno, jde o ptáky velmi sociální, kteří přirozeně vytváří středně velká hejna. Pokud jde o mláďata, tak v přírodě hnízdí páry v dutinách stromů, na vejcích (obvykle 2-3) se oba rodiče střídají. Mladí se líhnou po cca 25 dnech a opouštějí hnízdo v 9–12 týdnech, zůstávají ale s rodiči i po dobu několika dalších měsíců. Rozdíly mezi pohlavími jsou nepatrné – samičky mají červenohnědou duhovku, samci černou.

Když nemá pozornost, chřadne

Jak jsme řekli, kakadu žlutočečelatý je velmi oblíbený mezi chovateli. Nejde ale o právě “startovacího” papouška. Vzhledem k jeho inteligenci je stejně náročný na pozornost jako pes – kakadu, kterému se jeho chovatel nevěnuje, psychicky strádá. To se projevuje v agresivitě, chřadnutí, vytrhávání peří a ničení klece.

Jsou to navíc ptáci sociální, a tak, i když se jim člověk věnuje naplno, je vhodnější chovat je přinejmenším v párech. Tím vznikají větší nároky na prostor. Klec musí být dostatečně velká, aby si pták neničil křídla či chocholku – kakadu jsou tak vděční obyvatelé větších voliér, do bytových klecí se hodí méně. Na druhou stranu dobře snášejí zimy, pokud nejsou extrémní mrazy, a tak může být voliéra i venkovní.

Kakadu milují šplhání, základní výbavou voliéry by tak měla být větev. Krmí se obvykle specializovanými směsi pro kakadu a ary, denně jim lze dávat čerstvé ovoce. Také mají potřebu pravidelného přísunu větviček (nejlépe vrbových) pro klování.

Chce to bytelnou klec

Musíme si pamatovat, že mezi papoušky patří mezi největší ničitele. Svým mimořádně silným zobákem neustále zkoušejí, co by se kde dalo uvolnit nebo roztrhat. Voliéra proto neobstojí s obyčejným pletivem, i konstrukce samotná musí být bytelná. Kromě nároků na prostor musíme mít na paměti i extrémní hlasové dispozice těchto ptáků. V neposlední řadě zopakujme, že jde o papoušky dlouhověké, pořízení kakadua je tedy úvazek v podstatě na celý život.

Za veškerou vloženou péči ale chovatel získá pozoruhodného mazlíčka. Je přátelský, byť někdy jsou jeho hlasité, prudké projevy omylem považovány za agresivitu. Inteligence se projevuje ve složitých hrách a snaze dávat najevo city k oblíbenému člověku. Někteří chovatelé říkají, že kakadu je něco jako opeřený pes právě i v široké škále projevů a interakce s člověkem. Jde zkrátka o papouška s velkou duší – pravda, velkou, hlučnou a náročnou – ale také milující a citlivou.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články