Načítání obsahu, prosím počkejte

Jak uklidnit mazlíčka při společenských událostech

24. 1. 2023 – 10:02
0
Jak uklidnit mazlíčka při společenských událostech Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Studie publikovaná v magazínu Nature dospěla k závěru, že až 30 procent psů prožívá nějaké formy úzkosti. Jiné dotazníkové šetření naznačilo, že podobný problém se týká až dvou třetin kočičí populace. Úzkost je v podstatě emocionální reakcí na očekávání nějakého nepříjemného prožitku. Odborníci na zvířecí chování přitom upozorňují, že takovým mimořádně stresujícím zážitkem může být i něco, co sami vnímáme pozitivně: například večírek, velké rodinné či přátelské setkání a podobně.

Můžeme si automaticky myslet, že společenské setkávání je zábava pro všechny členy domácnosti. Žijeme třeba poklidným způsobem, naše večírky jsou mírné a bez divokých projevů. Proto předpokládáme, že i naši domácí mazlíčci si je vlastně užijí. Pro některé to platí, u řady jiných jedinců je ale takové potkávání se s cizími lidmi mimořádně stresující a nepříjemné.

Je proto důležité vnímat projevy úzkosti u domácího zvířete, jinak nemůžeme s hladinou stresu pracovat. Příznaky úzkosti a stresu u psů zahrnují přehnané funění, slinění i přehnanou snahu olizovat sebe, člověka či jiné předměty. Dále si můžeme všimnout rozšířených zorniček, ostře stažených uší a ocasu, třasu, zvýšené potřeby pití, močení a defekace, naopak snížená chuť k jídlu. Ke stresu patří i úzkostlivé vyhledávání přítomnosti nejbližšího člověka, viditelná nervozita a potřeba se schovávat.

Pokud váš mazlíček špatně snáší přítomnost hostů v domě, pak je potřeba zvážit nejen pohodlí a bezpečnost zvířete, ale i cizího člověka. Silný stres totiž u psů může doprovázet agresivita. I když se zvíře agresivně neprojevuje, může mít opravdu silné úzkosti z toho, že vidí, cítí či slyší cizince ve svém teritoriu. Vzhledem k citlivému psímu čichu zůstávají navíc zdroje stresu pro mazlíčka patrné ještě dlouhou po odchodu hosta.

Bezpečný prostor

Je samozřejmě otázka, jak takové situace řešit. Sklony k prožívání stresu z cizích návštěv jsou, jak jsme uvedli v úvodu, pravděpodobně rozšířenější, než se zdá. Pohybujeme se ale na úrovni niterních psychologických pochodů, nejde tedy o nějaký zlozvyk, který můžeme psa snadno odnaučit. Nejjednodušším řešením tedy je zvážit, zda je nutné společenská setkání pořád právě u nás doma.

Jiná varianta je pokusit se stres zvířete zmírňovat a připravit se dopředu. Mazlíčkovi jde nachystat „bezpečný prostor“, jeho soukromé místo, kde se cítí více v bezpečí. Dokonce není těžké naučit zvíře – a to nejen psa, ale i kočku – aby takové místo instinktivně vyhledávalo. Bezpečným prostorem může být bednička, skříň, kumbál či volná místnost, zkrátka místo, kde může mít pes soukromí. Aby působil takový prostor co nejúčinněji, je dobré jej vybavit pohodlným pelíškem, miskou s vodou i žrádlem, oblíbeným pamlskem, hračkou a podobně.

Obecně je dobré pozornost mazlíčka odvádět od možného zdroje úzkosti, a to platí pro všechny smysly. Můžeme si proto pomoci například nějakou novou hračkou s nutností řešit rébus. Pamlskem, který vyžaduje hodně úsilí při žvýkání. Reprodukovaným šuměním („bílý zvuk“) či tichou hudbou. Použitím rozprašovače uklidňujícího feromonu (psí voňavka). Fantazii se meze nekladou. Řada chovatelů se už dopředu brání medikaci zvířete, a lze to do značné míry chápat. U obzvlášť těžkých případů, jejichž úzkosti už negativně ovlivňují kvalitu života, je možné konzultovat s veterinářem nějaké vhodné tišící léky.

Pomazlení do zásoby

Před samotnou návštěvou, večírkem a podobně, je také dobré věnovat zvýšenou pozornost společnému času se zvířetem. Dejte si během dne se psem intenzivnější, delší procházku doplněnou venkovním cvičením a hrami. Nechte mazlíčka odejít do bezpečného prostoru včas tak, aby se mohl uvelebit a třeba se ještě nechal chvíli pomazlit od člověka dříve, než se začne setkání s přáteli chystat.

Během návštěvy by nemělo dojít ke kontaktu zvířete a cizího člověka. My naopak musíme zvíře kontrolovat tak, aby někde v soukromém prostoru ve skutečnosti nebláznilo úzkostí z toho, že například slyší cizí hlasy. Nechte také mazlíčky pracovat s vlastním strachem. Možná, že se u slabších případů dokáží nakonec osmělit a přijít sami hosty prozkoumat – obzvlášť pokud jde o poklidnou večeři, a ne hlučný večírek. Zvíře by tedy mělo mít možnost svůj bezpečný prostor volně opouštět.

Chovatel by měl vnímat, že jeho pes se necítí za určitých okolností komfortně a pamatovat, že zvířeti není co vyčítat. S trochou plánování a přípravy se ale dají zdroje stresu a úzkostí minimalizovat. Někteří mazlíčci si na cizince v domě nezvyknou nikdy, jiní dovedou po malých krůčcích svůj strach překonat. Vše je otázka kompromisu mezi potřebami zvířete a člověka, stejně jako citlivého přístupu.

Zdroje:  Vlastní , nature.com , journals.sagepub.com

Nejnovější články