Menší množství psích mazlíčků by na procházky chodit nemělo. Jde většinou o jedince, kteří trpí nějakými fyzickými či psychickými obtížemi, které jim brání v plném užívání si venkovního pohybu. Některé limitují nemoci, jiní se nedokážou uvolnit přes různé úzkosti a fóbie. Pokud máme podezření, že našemu mazlíčkovi venčení v ulicích z nějakého důvodu nedělá dobře, měli bychom situaci konzultovat se zvěrolékařem.

Mnohem častěji si ale budeme klást otázku: jak dlouhé by vlastně takové vycházky měly být. Faktorů je několik, těmi základními jsou věk, plemeno a temperament zvířete. Máme psy, kterým pro štěstí stačí klidná vycházka kolem parku, a vedle nich jsou takoví, kteří by nejradši táhli svého člověka na hřebeny hor každý den.

Pohyb podle věku

Vždy je potřeba postupovat s rozmyslem a s rozumem. Kupříkladu štěňata jsou sice velmi energická, nemají ale dostatečnou výdrž. Procházky s nimi jsou proto sice trochu hektické, ale v souhrnu kratší než s dospělým psem. U psích dětí se dokonce doporučuje začínat s procházkami o délce kolem deseti minut, které ale během dne několikrát zopakujeme a využíváme k učení se chůze s vodítkem a s vykonáváním potřeby venku.

Čtyřnohého seniora bychom zase neměli namáhat příliš náročným terénem či nepříjemným počasím. S postupujícím věkem se i u nich délka chůze zkracuje. Starý pes může mít ještě dostatek energie i výdrže, má ale obvykle křehčí svaly i klouby. Samozřejmě ale i jeho zdraví pohyb prospívá, a tak platí, že pokud zvíře není již opravdu nemohoucí, tak by i u stárnoucích psů měla být procházka každodenním (a klidně během dne opakovaným) zvykem o délce alespoň 20–30 minut, podle stavu i déle.

Nejvíce pohybu si užijeme s dospělým psem. Pokud jde o zdravého jedince, pak délku venčení a chůze ovlivňuje hlavně typ plemene a konstituce, spolu s individuální osobností zvířete. Většina dospělých psů bude ráda za větší množství procházek, doporučuje se zkoušet dodržovat alespoň dvě denně.

Velikost plemene

Malá plemena, jako jsou čivavy, maltézáčci, jorkšíři a další vcelku pochopitelně potřebují procházky spíše kratší. Naopak psi šlechtění k pohybu venku, kupříkladu ovčáci, ocení jednou za čas pořádný výlet. Zvláštní ohled je potřeba brát na plemena brachycefalická, tedy plochonosá – boxery, buldoky a buldočky, mopse a další. Jejich tvar lebky může vést k problémům s dechem při větší námaze.

Také je dobré vnímat potřeby psů s dlouhými zády a kratšími nožkami, ať už jde o jezevčíky, corgi nebo basety. Obecně u nich platí, že delší chůze jim příliš zatěžuje páteř. Existují ale jedinci, obzvlášť z řad například drsnosrstých jezevčíků nebo některých cvičených basetů, kteří dokáží svou vytrvalostí a potřebou pohybu překvapit.

U menších a brachycefalických psů se doporučuje začínat velmi zvolna, na 15–30 minutách dvakrát denně. S tím ale, že při pozorném vnímání projevů psa můžeme čas prodlužovat. Hodně tedy záleží na citlivosti chovatele ke vnímání stavu a kondice zvířete. Jak jsme řekli, u středních a větších plemen by měly být vycházky náležitě dlouhé, respektive je dobré delší chůzí doplňovat běžné, kratší venčení. Majitelé labradorů, baset a dalších ikonických psů jistě potvrdí, že řadu z nich není úplně lehké unavit.

To ale ještě nebyla řeč o skutečně atletických plemenech, která byla cíleně šlechtěna k výdrži a vytrvalosti. Řeč je například o border koliích, psech husky, vizsla, různých ovčácích a podobně. Někteří z těchto psů vyžadují pro plnou spokojenost nejen skutečně dlouhé túry, ale i cvičení a sportu, bez kterých se nedokáží uklidnit a doma uvolnit. Většinou se u podobných plemen doporučuje, že jsou vhodná pro sportovně založené lidi. U větších a sportovně zaměřených psů by se tak mělo začínat minimálně na 30–60 minut chůze, u řady aktivních jedinců se ale toto číslo násobí.

S ohledem na počasí

I když většině psů udělá procházka radost kdykoliv během dne, nejvhodnější obvykle bývá ráno a večer. Ideální je naučit psa rutině ráno před odchodem do zaměstnání a večer po návratu domů. Zvíře se uklidní, unaví a vykoná všechny nutné potřeby v ideální čas. Samozřejmě je ale potřeba brát ohled i na počasí – v létě jde ale například o ideální čas.

Konkrétní podobu procházky bychom se měli vždy snažit ušít na míru našemu individuálnímu mazlíčkovi. U psů se zdravotními obtížemi či nadváhou je také dobrým krokem konzultovat jeho pohyb s veterinářem. Nejvhodnější je začínat pomalu, čas procházky prodlužovat, a hledat vhodnou míru našeho zvířecího přítele.

Procházka by se ale měla vždy ukončit dříve, než začne být pes až příliš unavený. To se pozná podle toho, že začne zpomalovat, těžce dýchá, do chůze ho musíme nutit a podobně. Pokud se to stane, nechme zvíře chvíli odpočinout a pro příště čas venku zkraťme.

Pokud jde o počasí, pak obecně platí, že psi se mnohem lépe chrání před zimou než před vedrem. Pokud mrzne opravdu vydatně a máme citlivé plemeno, není nutné procházky dodržovat. Díky různým psím oblečkům se ale proti běžné zimě dá dobře chránit, řada plemen se bez nich obejde zcela.

V případě veder je situace horší, i krátkosrstí psi se mohou snadno přehřát. V našich končinách zkrátka platí, že mnohem větším nebezpečím pro psa je úpal než podchlazení. Podceňovat ale nesmíme žádné extrémy počasí a opět záleží na individuálních dispozicích zvířete. Někteří jedinci budou špatně snášet i mírný déšť, jiní s hustou, izolující srstí si budou i v průtrží mračen libovat.