Vystresovaná nebo bázlivá
Kočka, která se dostane do tohoto psychického stavu, má instinktivně tendenci se snažit schovat. To je ale ne vždy možné a zvíře se dostává do spirály stresu, který zvládne uvolnit až citlivý chovatel odstraněním příčiny. Varováním je řeč těla. Kočka, která se něčeho bojí často zaujímá napnutý či „přidřepnutý“ postoj. Zároveň se ale někdy jako psychický ventil objeví přeskokové jednání a zvíře si začne zničehonic například čistit srst. Není to ale obvyklé klidné a uvolněné mytí, naopak je poznat, že kočka jedná hekticky a ve stresu obsesivním odíráním jednoho místa na kůži.
Dalším klasickým projevem stresu a strachu je kočka naježená („halloweenská“, jak říkají Američané) – tedy vypnutá do oblouku, s naježenou srstí a vztyčeným ocasem. Takový postoj pak často doprovází syčení a prskání směrem ke zdroji strachu, který se snaží kočka odehnat. Vystresované zvíře mívá rozšířené zorničky. Někdy se dokonce pohybuje nezvyklým způsobem, kdy má uši, ocas i hlavu sklopené dolů, níže než se tyčí vystrčená záda. K výraznému projevu strachu či stresu pak patří i nekontrolovatelná defekace mimo kočičí záchodek.
Vzteklá či agresivní
Kočky můžeme milovat a opečovávat, přesto se většina chovatelů někdy setká i s jejich naštvanou náladou. Ta bývá někdy zpočátku špatně rozpoznatelná a že s kočkou cloumá vztek, zjistíme až ve chvíli, kdy sekne drápem či udeří zuby. Kočičí agresivita dokáže vygradovat velmi rychle, pokud je poháněna nějakým zdrojem stresu, strachu či nespokojenosti. Přesto některé prvky řeči těla mohou varovat dopředu.
Tělo kočky před chystaným útokem bývá jako zmrazené v jedné poloze. Kočka při tom někdy vztekle mrská ocasem, bohužel mezi vzteklým a hravým projevem bývá v tomto konkrétním případě jen velmi jemný rozdíl. Při svém ztuhnutí pak kočky velmi upřeně a napjatě zírají směrem k osobě či předmětu, na který cílí svůj chystaný výbuch agresivity. Uši při tom mají sklopené dozadu, syčí a vrčí, někdy rovnou jako jasné varování ukazují zuby.
Pokud vidíme, že je kočka v tomto stavu a její vztek míří směrem k nám, je lepší na chvíli vyklidit pole. Bylo by chybou snažit se zvíře uklidnit nějakým přátelským gestem či dotykem – to už by byla jen rozbuška. Spíše je dobré si uvědomit, co kočku rozčílilo a příště se toho vyvarovat. Pokud se ovšem agresivita objevuje až příliš často, je dobré se poradit s odborníky či zvěrolékaři, zda není na vině nějaký neviděný zdravotní nebo psychický problém.
Nemocná nebo zraněná
Nejde sice v pravém slova smyslu o náladu, ale zdravotní obtíže se u koček mohou projevovat tak, že si zařazení do přehledu řeči těla zaslouží. Někdy je přitom velmi obtížné si uvědomit, že náš mazlíček něčím trpí. Kočky instinktivně skrývají zranění, slabosti či bolesti, které by je v divoké přírodě znevýhodňovaly před silnějšími predátory.
Pokud kočičí řeč těla vyzařuje těžko vysvětlitelnou apatii, slabost či malátnost, je potřeba zpozornět. Důležité jsou i změny v chování, kdy se například jinak společenské zvíře začne schovávat a vyhýbat lidem. K tomu se pojí projevy u koček zcela neobvyklé – naříkání, hlasité a těžké dýchání, ztráta koordinace, zjevná ztráta kontroly nad vylučováním atd. Začne-li se náš mazlíček projevovat takto, pak obvykle není na místě váhat a je potřeba navštívit urychleně veterináře.
Vstoupit do diskuze (0)