Načítání obsahu, prosím počkejte

Gekoni a gekončíci: Dráčci i pro začínající chovatele

27. 2. 2021 – 17:22
0
Gekoni a gekončíci: Dráčci i pro začínající chovatele Gekončík noční v přírodním zbarvení. Na fotografii je patrné, že gekončíci mají - narozdíl od gekonů - běžně pohyblivá víčka. | zdroj: Pixabay

Gekoni patří mezi exotické mazlíčky, kteří se už v teráriích pevně zabydleli a dlouhou tradici mají i u našich chovatelů. Spolu s gekončíky patří do rozsáhlé čeledi gekonovitých, která zahrnuje jak druhy takřka neschopné odchovu v zajetí, tak ještěry naprosto ideální pro začátečníky v teraristice.

Gekonovití jsou široce rozšířenou čeledí spíše drobnějších ještěrů žijících v teplejších oblastech po celém světě. Zahrnují na 64 čeledí a asi 950 druhů (někdy se uvádí 1100). Společná je jim podlouhlá stavba těla s plochou hlavou, kratšími končetinami a lámavým ocasem. Většina z nich má typických pět velmi dobře vyvinutých prstů, které díky lamelám a přísavkám umožňují lézt po kolmých površích. Většina je také masožravá, ačkoliv hmyz a drobné obratlovce někdy doplňují i ovocem.

Samozřejmě u tak velkého množství druhů je společná charakteristika možná jen povrchně. Pokud se vyhneme vědeckým klasifikacím a podíváme se na ně čistě chovatelsky, pak se obvykle setkáváme se dvěma podčeleděmi: gekončíci a gekoni.

Základní rozdíl mezi nimi není ve velikosti, ale především ve stavbě oka. Gekoni mají srostlá, průsvitná víčka, zatímco gekončíci je mají pohyblivá. Podmínkami chovu jsou si ale obě velké skupiny velmi podobné. 

Nenáročný, ale není to mazel

Při rozhodnutí pořídit si právě gekona musíme zvážit několik věcí. Jedná se sice o mazlíčka nenáročného, slovo mazlíček je ale zavádějící – máme co dělat s ještěrem, a to nikdy nebude přítulné, mazlivé zvířátko. Mnohé druhy jsou velmi mírné, některým nevadí ani manipulace. Jejich chov je ale spíš o péči o zajímavého tvora, kterého můžeme sledovat a těšit se z jeho přítomnosti v bytě – nikoliv o hraní a mazlení.

Většina druhů je aktivní především v noci a i to může potenciální chovatele odrazovat. Asi nejnáročnější na péči je potom krmení – gekoni potřebují živý hmyz k lovu. Chovatel tedy musí udržovat i krabici s krmným hmyzem, nejčastěji cvrčky. Ti se sice dají dnes už dobře koupit, ale přesto je potřeba počítat s tím, že musíme být vždy zásobení. Dodejme ještě, že gekoni se mohou dožívat i patnácti let, jeho pořízení tedy není krátkodobý závazek.

Vždy je vhodnější mládě ještěra pořizovat od chovatele, inzerce ukazují, že trh s nimi je poměrně čilý. Seriózní chovatel obvykle před prodejem umožní prohlídku zvířete a chovu. Dobré je sledovat i doporučení konkrétních prodejců od nakupujících. Při nákupech na burzách či ve zverimexech je vždy riziko v tom, že nemáme jistotu o zdravotním stavu zvířete, na burzách se můžeme setkat i s gekony nejistého původu či druhu.

Pro začínajícího chovatele

Asi nejčastěji doporučovaným druhem pro začátečníka je gekončík noční (Eublepharis macularius), někdy označovaný jako gekončík skvrnitý. Pochází z oblasti Afghánistánu a Pakistánu, dorůstá asi 18–25 cm. Jako většina gekonů je to noční tvor, v zajetí se dobře množí, nemá velké nároky na terárium a může se chovat i jako solitér. Žít ovšem může až 25 let.

Druh má mnoho různých barevných mutací, základní zbarvení jsou černé skvrny na žlutohnědém podkladu. Variabilita je ale díky chovatelům tak velká, že je někdy až k neuvěření, že jde stále o jeden druh – jde o širokou škálu kombinace kreseb a barev. Vzácnější potom bývají výrazně dražší.

Vedle něj je pak za jeden z nejrozšířenějších druhů považován gekon panenský (Lepidodactylus lugubris). Ten je velmi drobný, dorůstá jen asi 10 cm. V přírodě je široce rozšířený na pobřežích Indického a Tichého oceánu. Nejtypičtější zbarvení je tmavě béžový podklad s tmavými skvrnami na zádech a proužky na hlavě. Opět ale existuje velké množství variant. Gekon panenský je schopný partenogeneze, což znamená, že samičky se dokážou množit bez samců. U tohoto druhu někteří chovatelé uvádějí, že má více společenskou povahu a projevuje zájem o interakci s člověkem, na kterého je zvyklý.

Někteří milovníci gekonů se těmto nejčastěji skloňovaným druhům při prosbě o radu vyhýbají: je totiž pravda, že začátečnickým teráriím výše jmenovaní dominují, a tím se trochu ztrácí rozmanitost, kterou rod nabízí. Vedle nich se za nenáročné označují některé druhy rodu Pachydactylus, dále skupina pagekonů či rod gekonů Felsuma, kteří jako jediní jsou dominantně denní tvorové. Prostor k diskuzi o vhodných druzích je při rozhodování otevřený a začínající chovatel se může od zkušených setkat s doporučením, které se v obecných radách neobjevuje.

Zdroje:  Vlastní

Nejnovější články