Eklektus různobarvý pochází z ostrovů severně od Austrálie a z Oceánie, jeho přirozené rozšíření sahá od Malých Sund, přes Novou Guineu a Yorský poloostrov v Austrálii až po Šalamounovy ostrovy. Jde o jediného žijícího zástupce rodu eklektus, celý druh se ale dělí na velké množství geografických poddruhů. Ty se mírně liší velikostí a v některých případech i odstíny a detaily zbarvení.

V přírodě obývají jak pralesy, tak savany či mangrovové lesy. Obvykle žijí v párech, občas ale vytvářejí i menší hejna. Jako celek je druh poměrně početný a není považován za ohrožený, některé poddruhy na malých ostrovech jsou ale vzácné. Zároveň je ale někdy v hustěji obydlené, zemědělské krajině, považován i za škůdce. Jeho hlavní potravou je totiž ovoce (např. fíky, mango, papája, granátová jablka), a tak může páchat škody v sadech a plantážích.

Výrazný pohlavní dimorfismus

Mezi domorodými Papuánci je prastarou tradicí výroba obřadních čelenek z eklektova barevného peří, v lidské kultuře tedy hraje roli už dlouho. Zároveň se ale mezi chovatele pořádně rozšířil až od konce 80. let. Někdy se tak udává, že není úplně jasné, jakého věku se může dožívat v zajetí, protože zatím s lidmi ve velkém počtu nežijí dost dlouho. Odhad věku tak kolísá od 30 až do 75 let, jako skutečně věrohodný údaj zatím nejstaršího eklekta v zajetí se píše 42 let.

Má lehce zavalitý tvar těla, navíc podpořený krátkým ocasem. Dorůstá délky asi 35 cm při váze 400–500 gramů. Mezi papoušky je tvorem s asi největším pohlavním dimorfismem, proto byli ještě na začátku 20. století samec a samička mylně považováni za dva rozdílné druhy.

V základním zbarvení je totiž samec zbarvený jasně zeleně se žlutými odstíny na hlavě. Má modrá ocasní pera a červené boky a křídla. Zobák má oranžovožlutý a v očích má viditelnou oranžovou duhovku. Samička je oproti němu sytě červená na hlavě a hrudi, na křídlech a hřbetě toto zbarvení přechází v hnědou, hruď má modrofialovou, někdy se modrá probarvuje i vzadu na krku. Zobák je pak celý černý a duhovka žlutá.

Jednotlivé poddruhy se mohou zbarvením lišit, například eklektus různobarvý severní má u samičky krásně žíhaná žlutooranžová ocasní pera. Základní schéma je ale stejné a vždy podtrhuje pohlavní dimorfismus.

Naštvané samičky

Při chovu v zajetí by klec pro jednoho jedince měla mít minimálně rozměry 1 x 1 x 1 metr. Dá se chovat ve venkovní voliéře, špatně ale snáší chlad, a tak potřebuje vyhřívané obydlí na zimu. Většina chovatelů, kteří si tohoto papouška pořizují, ale právě venkovní voliéry upřednostňuje – ptákům mohou poskytnout dostatečnou volnost.

Poměrně snadný je i odchov, samička lehko zahnízdí a o vejce a mláďata pečuje s partnerem. Jen je potřeba myslet na dostatek prostoru a bez venkovní voliéry na odchov nepomýšlet. Jediná chvíle, kdy se tito jinak klidní papoušci stávají agresivními, je totiž období námluv – překvapivě ze strany samičky. Sameček musí mít možnost se před jejím „hněvem“ schovat, aby nedocházelo ke krvavým bitkám v příliš malé ubikaci.

Krmení v zajetí odpovídá jídelníčku v přírodě – dostatek ovoce a zeleniny (pozor na toxicitu avokáda pro většinu papoušků), doplněnou o směs zrní a oříšků pro velké papoušky. Eklektus má na papoušky neobvykle dlouhá střeva, která vyžadují dostatek vlákniny při trávení. Tito ptáci milují vodu a koupání, čemuž je také dobré voliéru uzpůsobit – pravidelné vyměňování vody je samozřejmostí.

Strach z nového

Eklektus různobarvý je papoušek zvláštní povahy. Je to v zásadě klidný, přátelský tvor. Má vysokou úroveň inteligence, a tak potřebuje dostatek zábavy a podnětů – nuda se mění ve frustraci, která se může projevit například vytrháváním vlastního peří. K člověku umí být velmi přátelský a kontaktní, má ale v povaze také velkou citlivost a skrytou plachost.

Na nové předměty a podněty reaguje velmi opatrně, někteří jedinci mohou přímo trpět neofóbií – strachem z nového. Dříve se tak někdy uvádělo, že jde o trochu „přihlouplého“ tvora, testy inteligence ale tento omyl, pramenící z opatrných reakcí papouška, vyvrátily. Stres a nepohodlí pak velmi rychle mění v sebedestruktivní chování a je tedy papouškem, kterého si opravdu snadno můžeme zabít nedostatečnou péčí.

Eklektus různobarvý není sice papoušek pro úplné začátečníky, je ale stále dostupnější a častější. U chovatelů s vášní pro větší voliéry se ostatně těší oblibě už nějakou dobu. Jeho krásné, lesklé peří je skutečnou ozdobou a díky výraznému dimorfismu tvoří ptačí pár krásně se doplňující dvojku opeřených drahokamů. Pokud se navíc chovatel dokáže přizpůsobit jemné a citlivé povaze tohoto papouška, získává dobrého kamaráda, který si pozornou péči nepochybně zaslouží.