Mainská mývalí kočka

Toto plemeno lze asi označit za to největší vůbec. Vzhled kočičího obra ještě doplňuje silná stavba těla, hustá „hřívovitá“ srst a celkové vzezření drsného a tvrdého tvora. Mýtus říká, že vznikly zkřížením domácí kočky a mývala, a ačkoliv je vyvrácený, něco nám o plemeni přeci jen říká. Jsou to přitom milující, oddaní mazlíčci, kteří ze všeho nejvíc odpovídají stereotypu něžného obra. Dorůstají průměrné výšky 25–40 cm při hmotnosti 4,5–8 kg.

Mainka | zdroj: Pixabay

Ragdoll

Jméno tohoto plemene značí „hadrová panenka“, nikoliv však proto, že by byla malá jako dětská hračka. Naopak, po mainské mývalí jde o asi druhé největší plemeno – udává se průměrná výška až 28 cm při hmotnosti 5–9 kg. Ragdoll značí zvláštní chování kočky, která při zvednutí ze země uvolní celé svalstvo a „změkne“ v náručí jako panenka. Jde o plemeno velmi mladé, které si ale pro své skvělé vlastnosti – inteligenci a přítulnost – rychle získalo značnou popularitu.

Plemeno ragdoll | zdroj: Pixabay

Norská lesní kočka

Dvě výše jmenovaná plemena spadají do dvou odlišných kategorií, alespoň vzhledově: ošlehaný kočičí drsňák a jemná kočičí manekýna. Norská lesní kočka se může hrdě postavit po bok mainské mývalí, jak ostatně naznačuje její jméno. Je to dlouhosrstý, svalnatý tvor, mimořádně odolný a vytrvalý. Snad dokonce její předci vzešli ze spojení kočky domácí a divoké. Jako mazlíček je to ovšem věrná a hravá kočka. Dorůstá hmotnosti 4–7 kg.

Norská lesní kočka | zdroj: Pixabay

Perská kočka

Toto plemeno je ikonické svým plochým, zamračeným obličejem, který mu dodává zdánlivý vzhled namyšleného aristokrata. Povahou je to při tom mazlíček milující a přítulný – snad jen její lenivá povaha (která je mezi velkými kočkami spíše výjimkou) odpovídá stereotypu palácové kočky. Kočka sama o sobě je mohutná, na objemu jí ještě přidává dlouhá, hustá srst. Průměrná váha se uvádí 7 až 10 kg.

Perská kočka | zdroj: Pixabay

Chausie

Chausie je tak trochu výjimkou v kočičím světě – přísně vzato se jedná o hybrida, plemeno vzniklo zkřížením kočky domácí a divoké kočky bažinné žijící v povodí Nilu. Zvíře je ale považováno za regulérní plemeno domácí kočky. Je to mimořádně aktivní a inteligentní kočka, která vyniká rychlostí a loveckými schopnostmi. Její velikost jí dodává na dominantním a úctyhodném vzezření. Průměrná hmotnost se pohybuje kolem 5–7 kg, plemeno už ale zrodilo i 10 kg vážící obry.

Chausie má divoké geny | zdroj: Wikimedia Commons

Sibiřská kočka

Tato kočka má podobnou historii jako norská lesní – vyvíjela se v drsném prostředí sibiřské divočiny, což jí dalo sílu, odolnost a drsný vzhled. Dlouhá srst nenechává na pochybách, že sibiřské kočce nedělá problém chlad, pevná muskulatura a silné tlapy zase naznačují nelítostného lovce. Jako domácí mazlíček je to přitom tvor výjimečně otevřený a hravý. Kocouři mohou vážit 6–9 kg, obvykle bývají ale jako mazlíčci o něco málo menší.

Sibiřská kočka | zdroj: Pixabay

Savannah

Jde o další hybridní plemeno, které je dnes ale považováno za součást druhu kočky domácí. Savannah totiž vznikla křížením domácích koček se servalem, menší kočkovitou šelmou Afriky. Oblíbená je pro svůj exotický vzhled, který odkazuje právě k divokým kočkovitým šelmám. Mezi nadšenci pro velká kočičí plemena patří mezi nejoblíbenější. Existují ale poměrně velké rozdíly mezi jednotlivými generacemi čistokrevných chovů, kdy jedinci, kteří mají geneticky nejblíže k servalovi (než se divoká „krev“ v dalších generacích naředí) bývají největší. Rozsah možné hmotnosti se proto udává od 5,5 kg do 11,5 kg.

Savannah | zdroj: Pixabay

Americký bobtail

Tato kočka se vyznačuje hlavně krátkým, jako by rysím ocáskem (to je anglicky onen „bobtail“), signifikantní je pro ni ale i mohutnost těla. Má pevné, silné svalstvo, ostrý pohled lovce a zřetelně delší zadní nohy – to vše přidává na pocitu, že máme co dělat se skutečnou šelmou. Hmotnost se obvykle uvádí v rozpětí 3,5–7 kg.

Bobtail | zdroj: Profimedia

Bengálská kočka

Na první pohled je těžké uvěřit, že jde o plemeno kočky domácí, neboť bengálská kočka vzhledem mimořádně připomíná divokou šelmu. Zmatek je ještě umocněn tím, že jako „kočka bengálská“ je skutečně jeden druh šelmy (Prionailurus bengalensis) označován. Ta ale s tímto plemenem nemá nic společného. Jako všechna velká plemena, je i bengálská kočka přátelský a milující mazlíček. Miluje hry a šplhání, dorůstá hmotnosti 5 až 7 kg.

Bengálská kočka | zdroj: Pixabay