V roce 1967 chovatelka Jennie Robinson z New Yorku koupila pár dlouhosrstých koček s čokoládovou srstí a zlatýma očima. Ty se staly základem jejího chovného programu plemene "foreign longhair" (="cizí dlouhosrstá"), ze kterého vyšly dnešní chantilly-tiffany. Plemeno tedy oficiálně vzniklo na konci 60. let, jeho historie je ale pravděpodobně ještě starší, protože není úplně jasné, kde se "zakladatelské" kočky vzaly.

Americká kočičí asociace ACA registrovala foreign longhair už v roce 1970. Od 70. let se o rozvoj plemene starala chovatelka Sigyn Lundová, která si získala jistou popularitu i jako majitelka chovných koček birem. Kvůli tomu tehdy zakořenil omyl, že chantilly-tiffany jsou vlastně dlouhosrstou variantou barmského plemene birma.

Asociace ACA v té době požádala Lundovou o to, aby plemeno přejmenovala, neboť foreign longhair znělo až příliš obecně. Lundová je tedy pojmenovala dle osobního jména Tiffany – to má totiž v americkém prostředí pověst jména pro výjimečné osobnosti, honoraci, až možná trochu snoby.

Chaos v historii plemene

Sigyn Lundová pravděpodobně tiffany kočky křížila i s birmami, a dotvořila tak podobu plemene. Záznamy nejsou úplně jasné, ví se ovšem, že se kočičí populace tiffany rozvíjela a že se chovné stanice v té době objevují v Kanadě i v Evropě. Následující pozdní 80. léta jsou ovšem ve znamení chaosu.

Kvůli hádkám s asociací ACA přestaly být tiffany na čas dokonce považovány za registrované plemeno. Jejich počty začaly rapidně ubývat a až po roce 1988 nastala jistá renesance z rukou nových chovatelů. Protože byla obava, aby se tiffany nepletla s novým britským plemenem tifanie, vznikl nakonec v roce 1992 název chantilly-tiffany.

Plemeno ovšem provázela smůla. Jsou to sice krásné, mírné kočky a ideální mazlíčci. K velkému rozvoji ale nedošlo kvůli různým sporům v chovech. Po roce 2000 pak koček opět rychle ubývalo. Pomyslnou tečkou byl v roce 2012 obrovský požár, který úplně zničil kočičí centrum v Amorinu a zlikvidoval i plemenný archiv koček. Se zničenými rodokmeny a řadou – už i tak nepočetných – koček uhynulých při požáru bylo plemeno oficiálně prohlášeno za vyhynulé. Finové se je sice snažili zpětným křížením zachránit, program byl ale v roce 2015 opuštěn.

Krásné a mazlivé

V současnosti panuje zmatek v tom, jak to s chantilly-tiffany vlastně je. Zprvu se objevilo několik málo zpráv o žijících jedincích. Díky rozvoji sociálních sítí se ale ukázalo, že přežívajících koček plemene je asi mnohem víc, než se myslelo. Ostatně, na internetu jsou jejich četné fotografie. Navzdory oficiálnímu stanovisku tak plemeno pravděpodobně nevymřelo a bylo by snad možné jej restartovat.

Kočky Chantilly-Tiffany jsou přitom opravdové krasavice. Poměrně velké, s pevnou a svalnatou stavbou těla a hrdým postojem. Mají polodlouhou až dlouhou srst bez podsady, která je prý mimořádně hebká a hedvábná na dotek. Hlavě kralují výrazné, zlaté oči. Barva srsti byla původně čokoládová, postupně ale byly uznané i narudlé či naopak tmavé varianty, s různou mírou žíhání.

Uvádí se, že kočky vynikaly mírnou a přátelskou povahou, spoustu informací ale nejde dost dobře ověřit. Temperament prý měla také vhodně vyvážený pro ideálního mazlíčka – ani líná, ani příliš divoká. Chantilly-tiffany zůstává ukázkou toho, že ani v kočičím světě není vše jisté. Plemeno splňovalo vše, co ho mělo podmiňovat k rychlému růstu popularity – tedy líbivý vzhled a dobrou, mírnou povahu. Shoda různých okolností ale jejich masový rozvoj neumožnila. Lze si snad jen přát, aby se opravdu podařilo plemeno znovuoživit. Naděje pro chantilly tu ještě je.