Načítání obsahu, prosím počkejte

Čemu se vyhnout při procházkách se psem

9. 6. 2022 – 18:52
0
Čemu se vyhnout při procházkách se psem Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

Při venčení a procházkách se psem existuje spousta věcí, které od mazlíčka čekáme, že bude a nebude dělat. Někdy ale zapomínáme, že i chování na naší straně vodítka má vliv na průběh celé procházky. Následující možná osobní pravidla a zásady nejsou rigidními nařízeními. Mohou ale posloužit jako návod, jak se vyhnout některým chybám a jak učinit společný čas venku příjemný pro člověka i jeho psa.

Nepoužívejte příliš krátké vodítko

Procházky umožňují psovi pořádně si protáhnout tělo, nechat ostatním psům značkovací vzkazy a celkově pořádně prozkoumat, co je v okolí nového. Pes zkrátka potřebuje při procházce svůj prostor k seberealizaci, samozřejmě v rámci možností. Nemůžeme mazlíčka pustit na běžné ulici bez vodítka, měli bychom se ale snažit, abychom psa neomezovali voděním zbytečně moc nakrátko. Když chce navíc pes zkoumat své okolí – a nezapomínejme, že tato činnost je pro ně velmi důležitá a podnětná – může se na příliš krátkém vodítku i bolestivě přiškrtit. Neexistuje univerzální návod, hodně zhruba jde ale říci, že pokud nejsme zrovna na lidnaté, rušné ulici s těsným chodníkem, můžeme psa při běžné chůzi vést i na dva metry délky.

Neříkejme „ne“ na očichávání všeho možného

Čich je pro psy nejdůležitějším smyslem a pro člověka je skoro až nepředstavitelné, jaké množství informací jím naši mazlíčci získávají. Není nadsázkou, když řekneme, že pes doslova vidí čumákem – čte si vzkazy jiných psů, vytváří si mentální mapu prostředí, cestuje dokonce i časem k nedávným událostem, které se na ulici odehrály. Když při procházce příliš spěcháme a nenecháme čtyřnohého kamaráda si prostředí pořádně „pročichat“, ochuzujeme ho tím o to nejdůležitější. Pohyb je potřeba, ještě víc ale psům a jejich veselé mysli svědčí dostatek stimulací a podnětů. Navíc to má výhody i pro nás – pes zpracovává informace, aktivně pracuje na skenování svého okolí, i aktivita mozku má energetický výdej. Zkrátka a dobře, psa snadno utaháme k večernímu klidu a odpočinku, když mu v těchto věcech necháme více volnosti.

Neztrácejme pozornost

Společná procházka je relaxací i pro člověka, někdy až do té míry, že začne trochu odlétávat myšlenkami jinam. Obzvlášť po dlouhém dni v práci se únava a „meditace chůzí“ může projevit a my se trochu ztratíme ve vlastních myšlenkách. To s sebou ale nese jistá rizika, neboť ano, řekli jsme, že psům máme nechat více volnosti – ale zároveň na ně musíme neustále dohlížet. Města jsou plná potenciálních nebezpečí, ať už jde o snahu požvýkat nějaký závadný materiál, strčit čumák a packy do hromady skla či nečekaně vběhnout do silnice kvůli veverce na druhé straně cesty. Člověk si zaslouží při venčení trochu odpočívat, jistou míru pozornosti by si ale měl vždy zachovat.

Netelefonujme

Jde v podstatě o vystupňované pravidlo z předchozího bodu. Můžeme si říci, že procházka se psem je dobrou příležitostí k dlouho odkládanému telefonátu s kamarádem. Při manipulaci s telefonem se ale dostáváme do situace, kdy nejen že můžeme ztratit pozornost, ale navíc máme jen jednu volnou ruku. Pejsci by možná řekli, že procházka je společným časem, který patří jim a ne někomu na druhé straně telefonu.

Nebojme se nového vybavení

Pokrok kráčí vpřed a vybavení pro psy je dnes jiné, než před pár dekádami. Chovatel psa by se neměl bát zkoušet nové věci. Kupříkladu některé typy psích vodítek, nově koncipovaných obojků či přímo postrojů jsou mnohem pohodlnější a bezpečnější, než co se používalo ještě před pár lety. Řečeno jednoduše: není důvod, aby se pes škrtil dvacet let starým, špatně tvarovaným obojkem jen proto, že všem předchozím psům takové vybavení stačilo. Samozřejmě, ne všechno nové je lepší, ale občas je potřeba to vyzkoušet a zjistit sám.

Nechoďme stále stejnou cestou

Jak jsme několikrát naznačili, venčení není jen o pohybu venku a vykonání potřeby. Mazlíčkovi velmi prospívá i psychicky a „proměnné faktory“ jsou pro správnou stimulaci nejlepší. Pes bude mít radost z každé procházky, nemusíme se ale bát bořit rutinu a zkoušet hledat nové trasy. Samozřejmě to neznamená, že je nutné procházky měnit v dlouhé túry. Jestliže psi bohatě čtou v pachových stopách venkovního prostoru, pak i jen vedlejší, souběžná ulice, která nám nepřijde o moc zajímavější, je pro ně nová a vzrušující.

Psi po nás vlastně nechtějí tak moc, obzvlášť když vezmeme v potaz, jak nekonečná a bezpodmínečná umí být jejich oddanost a láska. To nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je tak dát jim při společných cestách trochu víc volnosti a možností. Stejně jako nezapomínat na to nejdůležitější: procházka se psem je hlavně společnou chvílí, kterou by si obě strany měli užít naplno a prohloubit tak společný vztah.

Zdroje:  Vlastní , petmd.com

Nejnovější články