Cane corso, nebo také italský corso pes, je staré a zároveň velmi mladé plemeno. Bylo známé už ve Starém Římě, kde bylo využíváno jako válečný a arénový pes. Postupně se začalo používat jako hlídací a lovecký pes – díky své postavě a síle byli corsové oblíbení jako lovci divočáků.

Mnohem oblíbenější byli ale jako ostražití a věrní hlídači, jenže změny v zemědělství ve druhé polovině minulého století způsobily, že plemeno pozbývalo svého využití, což málem vedlo k jeho zániku. Naštěstí si blížícího konce v 70. letech všimli chovatelé Francesco Ballotta a Antonio Morsiani a z posledních devatenácti jedinců zachránili a obnovili celé plemeno. To bylo oficiálně uznáno FCI teprve v roce 2007. Chovatelský klub byl v Česku založen už o sedm let dřív.

Plemeno bylo zachráněno v 70. letech 20. století | zdroj: Pixabay

Cane corso je velké molossoidné plemeno, velmi dobře osvalené, ale zároveň stále elegantní. Hlava je kratší, čtvercová, uši jsou postaveny poměrně vysoko a v mnoha zemích – v Česku je to však zakázané – se tupírují. Psi dosahují výšky 62 – 68 centimetrů a váhy 42 – 50 kilogramů, feny jsou drobnější – dorůstají do výšky 58 – 64 centimetrů a váží mezi 38 a 45 kilogramy. Srst je krátká, hustá a lesklá. Nejčastěji má černou, šedou, plavou, jelení červenou nebo tmavě žlutou barvu, ale vyskytují se i žíhané varianty.

Poslušný hlídač, co miluje děti

Corsové jsou plemeno, které má v genetice dáno, že je skvělým hlídačem. Je to velmi věrný, poslušný, silný a odvážný pes. Potřebuje však zkušeného chovatele a včasnou socializaci s ráznou, důslednou, nikoli však tvrdou výchovou. Pokud je splněn tento předpoklad, schovává si cane corso svůj silný ochranitelský pud až pro skutečný případ hrozby a je jinak k cizím lidem a zvířatům lhostejný.

Povahu má plemeno velmi přátelskou a milující, k dětem má láskyplný vztah a s klidem a trpělivostí se o nich nechá "mučit", protože má vysoký práh bolesti. Corsové se rádi mazlí a potřebují kontakt s lidmi. Při dlouhých chvílích domácí nudy hrozí, že vám z bytu nebo zahrady udělají kůlničku na dříví. Jde o plemeno poměrně náročné na pohyb, dlouhé procházky by měly být samozřejmostí.

Pozor, cane corso opravdu slintá | zdroj: Pixabay

Jako většina velkých psů trpí na onemocnění kloubů, zejména pak na dysplazii. I proto by štěňata do 18 měsíců neměla chodit na dlouhé procházky a často běhat po tvrdém povrchu. Poměrně často se u corsů chovatelé setkávají s torzí žaludku, očními vadami a plemeno má také sklon k ušním infekcím. Jako velké plemeno patří spíš mezi krátkověké psy – dožívá se průměrně deseti let.

Mimochodem, počítejte s tím, že slintá možná ještě hůř než bernardýni, takže po hrách s dětmi bude na podlaze pořádně kluzko!