Amadina páskovaná pochází ze subsaharské Afriky, kde obývá rozsáhlé území. Druh se rozpadá na minimálně tři zeměpisné varianty, některé zdroje hovoří dokonce o šesti. Obecně mají radši suché prostředí, obývají savany či polopouště, dnes se obvykle vyskytují v blízkosti lidí. Vytváří malá hejna o asi 20 kusech a jejich divoká populace je velká a neohrožená činností člověka.

Na délku mají asi 13 cm, samičky bývají trochu menší. I když jsou amadiny poměrně drobné, nepůsobí subtilně, naopak jsou to zavalitěji stavění ptáci. Mají výrazný pohlavní dimorfismus: základem obou pohlaví je světle hnědě zbarvené peří s kropenatým vzorem, břicho bývá světlejší. Zobák a nohy bývají béžové či růžové. Pohlaví se ovšem dobře rozlišuje podle výrazného barevného pruhu na krku samečků, který bývá nejčastěji červený či oranžový.

Problémoví spolubydlící

Amadiny se hodí i pro začínajícího chovatele. Nemají žádné zvláštní nároky, při mírné zimě dokážou přezimovat i venku (i když jim vyhovuje pokojová teplota) a poměrně lehko hnízdí. Jedině snad trochu těžší může být otázka, jak amadiny "kombinovat" a jaký jim nechat prostor. I když jsou totiž někdy chované jako klecoví ptáci, vhodnější je pro ně voliéra.

V takovém případě je lepší nešetřit na prostoru – amadin by totiž určitě mělo být více pohromadě, samečci ale dovedou být teritoriální až agresivní. Větší voliéra pomáhá konflikty ve skupině mírnit dostatkem prostoru.

Ostatně, právě tahle temperamentnější povaha amadin vede k nedořešené otázce, totiž zda je lze chovat s jinými druhy. U malých pěvců je totiž zvykem mít ve voliéře více různých ptáčků – typicky zebřičky, chůvičky a rýžovníci spolu vycházejí skvěle.

U amadin páskovaných sice někteří chovatelé a literatura uvádí, že se dobře snesou s jinými ptáky, jiní ovšem mají přímou zkušenost s tím, že amadiny jsou vůči jiným ptákům agresivní a teritoriální.

Jinak jsou to ale veselí, až rozpustilí ptáčci, jejichž poskakování a švitoření dokáže nadšený chovatel sledovat dlouhé hodiny – a navíc mají i pěkný hlas. Sice se amadiny nebudou tak učit jako papoušci, ani nebudou mazlivé jako třeba andulky. Přesto však je na drobném hemžení a švitoření těchto ptáčků ve voliérách cosi uklidňujícího.