Člověk neznalý koček by se mohl podivit, jak je možné, že masožravá šelma se čas od času chodí napást. Zkušení chovatelé už ale vědí, že i takový predátor, jako je kočka domácí, čas od času trávu opravdu požírá. Není ale potřeba se znepokojovat, jde o přirozené a do značné míry i prospěšné chování.

Obecné poučky říkají, že kočka je pravý masožravec, rostlinné složky tedy ve své stravě teoreticky nepotřebuje. Část vědců se ale domnívá, že právě žvýkáním svěží zelené trávy kočky instinktivně do svého jídelníčku doplňují kyselinu listovou. Té se jim nemusí z masité stravy dostávat potřebné množství, sama kyselina listová je přitom nezbytná pro správný rozvoj těla a dobré vstřebávání kyslíku do krve.

Traviny navíc obsahují látku niacin. Tu kočka může získávat i požíráním ulovené kořisti či z prémiového krmení, při nedostatku se ale opět může instinktivně obrátit k trávě. Bez niacinu totiž kočky trpí nechutenstvím, ztrátou tělesné hmotnosti, záněty dásní a průjmy. Ještě dodejme, že vláknina z trávy pomáhá kočce s dobrou průchodností střev. Zvíře ji sice nestráví, ale pomáhá nejen při formování pevné stolice, ale také aby se v zažívacím traktu neutvářely velké chuchvalce spolykaných chlupů.

Co sní společně s trávou

Pojídání trávy tedy samo o sobě není pro kočku škodlivé, právě naopak. Problém ale spočívá tom, co se s běžnou trávou dostává do těla. Pomiňme malou šanci, že se v běžném trávníku vyskytne nějaká jedovatá bylina – horší je to s různými postřiky, hnojivy či znečištěním. Pokud máte doma kočku, tak je obecně ošetřování trávníku pesticidy špatný nápad. Zvíře nachytá škodlivé látky i na packy a srst a pak je požírá při očistě. U koček čistě interiérových zase může být pnutí požvýkat „trochu toho zeleného“ hazardní jiným způsobem. Instinktivně se totiž mohou pustit do pokojových květin, které nejsou vždy zrovna bezpečné ke konzumaci.

Výborným řešením je proto vypěstování vlastní kočičí trávy. Nejde o zvláštní rostlinu, ale o traviny, které jsou pro kočky vhodné a jejich růst máme pod kontrolou. Jako „kočičí trávu“ už semenné směsi najdeme v běžném sortimentu zahradnictví. Druhy travin jsou vybrané tak, aby se mazlíčkovi dobře žvýkaly a měly ideální složení, na chovateli už je pak jen kočičí trávník správně založit. Pokud není kočičí tráva právě k dispozici, můžeme ostatně vyset i vlastní směs – výborné jsou například obiloviny, které v mladém, zeleném stádiu růstu kočkám také velmi chutnají.

Domácí kočičí trávník

Takový interiérový trávník je nejlepší založit v mělké misce či podložce pod truhlík. Vždy přemýšlíme tak, aby mazlíček neměl šanci nádobu převrhnout. Právě různé větší podložky, nízké krabice či třeba vyřazené plechy z trouby mají vhodný formát. Kočka může takovým trávníkem i procházet, sedat si do něj a podobně.

Při pěstování je vhodné dbát na čistotu substrátu, jinak jde ale o velmi jednoduchou záležitost. Pro rychlejší vyklíčení můžeme nádobu přikrýt fólií, samozřejmě musíme udržovat hlínu vlhkou. Jakmile vyklíčí, přesuneme budoucí trávník na slunné místo. Tím nastává asi nejtěžší část: je potřeba těch několik málo týdnů kočku k nádobě nepouštět, jinak by hlínu a příliš malé rostlinky nejspíš rozhrabala. Teprve až dosáhneme ideálního trávníkového vzrůstu, nabídneme tuto interiérovou zahrádku kočce k prozkoumání.

Ideální je takto točit několik truhlíků, abychom je mohli po spotřebování střídat, dohlížet musíme hlavně na usychání a vznik plísní.

Samozřejmě je také možné rozpěstovat speciální kočičí trávník v nějaké části zahrady – pokud jej budeme udržovat svěží a vyšší než zbytek trávy na pozemku, bude nejspíše naši kočku lákat právě on.

Samozřejmě se může stát, že zrovna náš mazlíček o trávu nebude jevit zájem. Je to možná trochu o vztek, kočky jsou ale velmi vybíravé, a tak si to nesmíme brát příliš osobně. Na druhou stranu, tyhle šelmičky mají neutuchající zájem o zkoumání nových věcí, a tak je šance, že je zaujmeme soukromým trávníkem nabídnutým ke hrám i konzumaci, spíše vysoká.