Načítání obsahu, prosím počkejte

Savannah a psí cesta kolem světa

7. 10. 2022 – 13:01
0
Savannah a psí cesta kolem světa Ilustrační snímek | zdroj: Pixabay

V květnu roku 2022 skončila svou cestu kolem světa sedmiletá fenka Savannah. Doprovázela cestovatele Toma Turcicha, který se rozhodl projít pěšky planetu. Savannah je tak považována Guinessovou knihou rekordů za prvního psa, který prokazatelně obešel zemi.

Cesta Toma Turcicha začala před sedmi lety. Vyrazil v dubnu 2015 ze svého městečka Haddon v New Jersey, o pár měsíců později v Texasu adoptoval štěně křížence jménem Savannah. Psí cestovatelka tak svého lidského společníka provázela takřka po celou dobu. Turcich cestu naplánoval tak, aby prošla všemi kontinenty, země vybíral podle toho, aby se nimi dalo cestovat snadno a bez potřeby složitého vyřizování víz. Vycházel přitom ze zkušeností jiných cestovatelů a existence dálkových turistických tras. Po většinu času oba společníci šli pěšky, jen nezbytné úseky oceánu přejeli na lodi.

Cestování mělo charakter spíše toulání, s dlouhými přestávkami a poznáváním světa. První rok tak Turcich se Savannah šel z USA do Panamy, druhý rok pokračoval skrze Jižní Ameriku. Lodí se dostal nakrátko do Antarktidy, po návratu do Ameriky ale cestu kvůli bakteriální infekci takřka na rok přerušili. O něco později pokračovali přeplavením se do Dánska, odtamtud napříč Evropou do Španělska a severní Afriky, následně přes Itálii a evropské Středomoří do Istanbulu jako brány Asie. Dvojice prošla přes celou Asii, přeplavila se do Austrálie, vzdorovala koronavirovým omezením, a nakonec se letecky vrátila do USA. Závěrečná cesta tak byla přechod Spojených států ze západu na východ.

Ve dvou se to lépe a bezpečněji táhne

Nás ale v danou chvíli nezajímají tolik dobrodružství Toma Turcicha samotného. Podstatné je, že Savannah byla celou dobu s ním. Kromě samotné pouti tak mohl cestovatel popsat i řadu zážitků a věcí, které prožil díky přítomnosti psího společníka. Sám totiž řekl, že bez Savannah by to celé asi nedokázal.

Turcich uvádí, že už na začátku cesty si pohrával s myšlenkou jít se psem. Tak jako naši paleolitičtí předci putovali Eurasii v doprovodu psích společníků, dělili se s nimi o jídlo a využívali jejich schopností hlídat tábor. Psychologický rozměr psí společnosti na dlouhé cestě pak byl ještě mnohem důležitější. Turcich věděl, že ho čekají i nebezpečné úseky cesty a že samota je nebezpečná pro psychickou pohodu. Když se tedy v Texasu naskytla příležitost ochočit si sympaticky vypadající štěně zlatě zbarvené „pouliční směsky“, tak neváhal. Po celou cestu pak platila vzájemná závislost a oddanost.

 

Savannah přišla k Turcichovi už jako mládě. V útulku v Austinu byla fenka jako nalezenec od silnice, který zažil asi drsnější start do života. Nevzdala to ale a než se ocitla v útulku, několik týdnů v městské divočině přežívala. To mohlo podle cestovatele být jedním z aspektů, který už v počátku života dal Savannah do vínku jistou vytrvalost a sílu. Když pak v útulku viděl, že štěně si jej během pár minut oblíbilo, bylo rozhodnuto.

Pochod jako přirozená věc

Zajímavé poznatky vzešly z toho, že malého pejska vychovával takříkajíc za pochodu. Turcich zpětně přiznává, že na začátku měl jistou krizi a pochyby, zda jeho rozhodnutí pořídit si společníka nebylo unáhlené. S malým štěnětem padly jeho plány na každodenní pochod o délce 24 mil (38,6 km). Bez velkého násilí ale pejska učil od mala chodit soustředěně vpřed.

Zprvu se malé zvíře rychle unavilo a Turcich jej musel nést v košíku připnutém ke krosně. Během několika měsíců ale prý čtyřnohá společnice už denní pochod v plné délce zvládala a brala ho jako přirozenou věc. Turcich tak možná opravdu mimoděk napodobil způsob výchovy psů, jak byl praktikován v pravěku, kdy byli lidé neustále v pohybu.

Naštěstí pro cestovatele se ukázalo, že pěší přechod řady hranic se zvířetem nebyl takový problém, jak by se dalo čekat. Snad až polovina pohraničníků nechtěla po cestovatelích vůbec nic, u většiny ostatních přechodů stačilo mít v pořádku očkování proti vzteklině a potvrzení od veterináře o bezinfekčnosti zvířete.

Turcich se naučil velmi rychle kalkulovat zásoby nejen pro sebe, ale i pro psa. Dbal při tom na to, aby i vodu na týden pro Savannah nesl s sebou, neboť pes hodně pil a cestovatel nechtěl riskovat, že se bude někde konzumovat z potenciálně závadného zdroje. Zajímavé prý bylo také sledovat osobní preference psí společnice co se týče počasí. Horko Savannah vcelku pochopitelně nedělalo dobře, zato vyloženě milovala sníh a nešetřila nadšením, když nějaký cestou potkala.

Překonali nemoci i setkání s jinými zvířaty

Cesta přinesla i některé dramatické chvíle týkající se zdraví. V Peru dostala Savannah podivnou infekci od kousnutí od klíštěte. Tehdy málem uhynula, neboť v důsledku infekce měla špatnou srážlivost krve, přitom neustále krvácela z nosu. O něco později naopak přišla nejdelší přestávka v cestě kvůli nemoci samotného Turcicha. Dlouhé „nicnedělání“ mělo ale vliv i na Savannah, která si navykla na pravidelnou chůzi. Cestovatel se dlouhé týdny potýkal s bakteriální infekci, následná rekonvalescence trvala ještě déle.

Když se pak k cestování oba vrátili a přepravili se do Evropy, Tom dlouho přemýšlel, co s jeho společnicí je. Chodila totiž jaksi divně, skoro až kulhavě. Nakonec zjistil, že u psa výpadek pravidelného intenzivního pohybu nechal výraznější stopy na fyzičce, než tomu bylo u samotného člověka. Tato fáze cesty prý ale byla jedinou, kdy viděl Turcich Savannah skutečně unavenou. Jinak tomu bývalo tak, že i po celodenní chůzi našla ještě večer často energii ke hrám.

Dramatická byla setkání také s jinými zvířaty. Zdaleka nejnebezpečnější byli překvapivě jiní psi. V některých oblastech světa, hlavně v Jižní Americe, čelili totiž oba cestovatelé skutečně agresivním toulavým psům. Zajímavé je, že skutečná divoká zvířata se dvojici spíše vyhýbala, i když přespávali i v hluboké divočině. Snad to bylo dáno přítomností psa, která sice jiné psy dráždila, šelmy ale odpuzovala.

Krize překonali spolu

Asi nepřekvapí, že v průběhu cesty se ze Savannah stala skutečná odbornice v oboru chůze. Zvládala dlouhou, soustředěnou chůzi bez zbytečných odboček, jako to dělají pejsci při venčení. Perfektně ovládla sebekontrolu při chůzi bez vodítka, spojenou s pozorností kolem dopravy. Tom Turcich postupně zjistil, že jí může naprosto důvěřovat v tom, že neudělá nějakou nepředloženost se zatouláním se, nečekaným vyběhnutím na nebezpečné místo a podobně. Dodnes se snaží se Savannah chodit na dlouhé procházky, přeci jen už se ale usadili a na 24 mílovou chůzi už to není. Cesta ostatně vyšla tak, že Savannah je dnes přes sedm roků a začíná to být postarší dáma.

Ve všech rozhovorech cestovatel zdůrazňuje, jak silný vztah mezi ním a jeho fenkou vznikl. Označuje ji dokonce za svůj zdroj klidu a jistého životního stoicismu a vytrvalosti. Když nastaly chvíle krizí, kdy Turcich přemýšlel, zda dál pokračovat, pes mu vždy zvedl náladu a svým optimistickým přístupem k pohybu ukázal, že to pořád má smysl.

Knižní paměti chce cestovatel Turcich teprve vydat. Už teď je ale ze všech interview poznat, že jeho cesta nebyla otázkou síly osamělého člověka. Šlo o skvěle vyvážený tandem se psem, který prokázal, že dovede být člověku tím nejlepším přítelem i na mimořádné, dlouhé cestě.

Zdroje:  Vlastní , thesprucepets.com

Nejnovější články